Český název: Jedna želva za druhou Originální název: Turtles All the Way Down Autor: John Green Nakladatelství: Yoli Přeložila: Veronika Volhejnová Rok vydání: 2018 (v orig. 2017) Žánr: young adult Goodreads |
Jedna želva za druhou je má pátá kniha od Johna Greena. Dosud měl u mě autor skóre 2:2 – dvě Greenovky se mi líbily (i když jedna s drobnými výtkami), dvě mě až tak moc neoslovily. Zatím u mě vede kniha, kterou jsem četla jako druhou v pořadí, a tou je jeho debut Hledání Aljašky. Kam se zařadila dlouho očekávaná novinka Jedna želva za druhou?
Hlavní hrdinka románu Aza je na první pohled docela obyčejný teenager – až na to, že celý život bojuje se svými vlastními myšlenkami, které nedokáže ovládat ani potlačit. Trpí totiž obsedantně kompulzivní poruchou, a to jí dost ztěžuje každodenní život.
Její nejlepší kamarádkou je Daisy, která má celkem hluboko do kapsy, a proto ji okamžitě nadchne zpráva o stotisícové odměně za informaci vedoucí k nalezení zmizelého miliardáře, jehož syna navíc Aza zná z dětství. Aza z toho nejprve není příliš nadšená, ale nakonec se nechá přemluvit a společně se vydají do sídla ztraceného miliardáře hledat stopy. Tam se Aza po letech setká s Davisem...
John Green při psaní vycházel z vlastních zkušeností s OCD a již před vydáním knihy avizoval, že se bude jednat o jeho nejosobnější dílo. Také si s ním dával pořádně na čas, podle svých slov na něm pracoval celých šest let. A v žádném případě své příznivce nezklamal. Kniha čtenáře dokáže pohltit hned od prvních kapitol – jakmile se spolu s hlavní hrdinkou ponoříte do spirály jejích myšlenek, jen těžko se přestává číst. Právě myšlenkové pochody Azy, díky kterým si čtenář může udělat alespoň přibližný obrázek o tom, co se odehrává v hlavě lidí trpících touto poruchou, patří k tomu nejzajímavějšímu. Místy je to opravdu strhující čtení.
Hlavní hrdinka románu Aza je na první pohled docela obyčejný teenager – až na to, že celý život bojuje se svými vlastními myšlenkami, které nedokáže ovládat ani potlačit. Trpí totiž obsedantně kompulzivní poruchou, a to jí dost ztěžuje každodenní život.
Její nejlepší kamarádkou je Daisy, která má celkem hluboko do kapsy, a proto ji okamžitě nadchne zpráva o stotisícové odměně za informaci vedoucí k nalezení zmizelého miliardáře, jehož syna navíc Aza zná z dětství. Aza z toho nejprve není příliš nadšená, ale nakonec se nechá přemluvit a společně se vydají do sídla ztraceného miliardáře hledat stopy. Tam se Aza po letech setká s Davisem...
John Green při psaní vycházel z vlastních zkušeností s OCD a již před vydáním knihy avizoval, že se bude jednat o jeho nejosobnější dílo. Také si s ním dával pořádně na čas, podle svých slov na něm pracoval celých šest let. A v žádném případě své příznivce nezklamal. Kniha čtenáře dokáže pohltit hned od prvních kapitol – jakmile se spolu s hlavní hrdinkou ponoříte do spirály jejích myšlenek, jen těžko se přestává číst. Právě myšlenkové pochody Azy, díky kterým si čtenář může udělat alespoň přibližný obrázek o tom, co se odehrává v hlavě lidí trpících touto poruchou, patří k tomu nejzajímavějšímu. Místy je to opravdu strhující čtení.
Autor však nejspíš nechtěl celou knihu postavit jen na tom, a tak se snažil vyprávění ohraničit nějakým příběhem. Vybral si svůj oblíbený motiv "zmizení", který se v jeho knihách opakuje, a tentokrát nechal své postavy hledat ztraceného miliardáře. Bohužel se mi tato zápletka, odehrávající se spíše na pozadí, do příběhu vůbec nehodila. Přišlo mi, že kniha kvůli tomu působila méně realisticky, než kdyby to celé bylo pojato jednodušeji a příběh by byl ohraničen pouze milostnou zápletkou, která by mohla vzniknout i jiným způsobem.
Po přečtení vám ale stejně zůstane v hlavě spíše postava hlavní hrdinky, kterou autor vykreslil velice přesvědčivě, proto ona zbytečná a tak trochu rušivá zápletka můj výsledný dojem z knihy až tak moc neovlivnila. Přesto mohla být kniha s touto tematikou dle mého názoru zpracována ještě o něco lépe a více do hloubky, kdyby autor rozvinul zápletku kolem samotné hlavní hrdinky bez nějakých vedlejších dějových linek.
I tak u mě však John Green zabodoval svou čtivostí, lehkým filozofováním a postavami, a i když tentokrát výrazně ubral z humoru (a zcela upřímně, na můj vkus tu bylo až příliš narážek na Star Wars), zvyšuje své skóre na 3:2. Aljaška u mě stále jasně vede, ale Jedna želva za druhou se teď řadí na druhé místo.
Díval jsem se na toho spisovatele do databáze spisovatelů a překvapilo mě, že to je ten, co napsal Hvězdy nám nepřály. :) Super knížka, super film. U něj jsem teda brečela jako želva. Hlavně z toho celkového zvratu na konci a z toho, jak to končí. Prostě dokonalost. :)
OdpovědětVymazat