čtvrtek 15. února 2018

Na téma: oblíbená hudba

   Hudba hraje v mém životě stejně důležitou roli jako knihy, a tak jsem se rozhodla oživit starou rubriku Na téma a seznámit vás trochu s tím, co ráda poslouchám. Před lety jsem napsala podobný článek o knihách, kde jsem se rozepsala o tom, jak se vyvíjel můj čtenářský vkus. Dnes jsem se zaměřila na mou skromnou sbírku alb, která sice zdaleka nedosahuje velikosti mé knihovny, ale přesto dobře mapuje můj hudební vkus v průběhu let...

   Začneme v době, kdy mi bylo zhruba jedenáct. Do té doby jsem se o hudbu tolik nezajímala, měla jsem sice nějaké oblíbené písničky, ale jména zpěváků a kapel mi většinou nic moc neříkala. Mojí první oblíbenou zpěvačkou se tak stala Avril Lavigne, která v té době byla nesmírně populární a poslouchala ji i moje tehdejší nejlepší kamarádka, takže jsem tomu nemohla uniknout. Dodnes si pamatuji, jak jsme si tenkrát na škole v přírodě zpívaly Sk8er Boi... I přes to, že její poslední album už šlo mimo mě, její starší alba si i dnes ráda poslechnu a jsem dost zvědavá na její nové album, které má vyjít brzy. Písničky jako I'm With You, My Happy Ending nebo Nobody's Home totiž stále stojí za to a i některé písničky z novějších alb jsou fajn.

   Když mi bylo asi tak dvanáct, došlo i na první platonickou lásku ke zpěvákovi. Musím přiznat, že Enrique Iglesias je pořád moje guilty pleasure, i když už ho dávno neposlouchám tolik. Byla jsem na jeho koncertě v Praze a myslela si, že mě to nebude bavit tak, jak by mě to bavilo dříve, ale zjistila jsem, že nostalgie je silná a já všechny ty písničky pořád znám... Vím, že není zrovna nejlepším zpěvákem na světě, jak jsem si myslela ve svých dvanácti, ale to mi nebrání si stále užívat jeho každoroční letní hity jako třeba taneční Bailando.

   Snad s výjimkou The Rasmus, od kterých máme někde doma jejich album Dead Letters a In The Shadows je stále jedna z mých oblíbených písniček z doby, kdy mi bylo tak devět let (poslouchali jsme to album tenkrát s rodinou v autě na dovolené v Itálii), jsem kapely nikdy moc neposlouchala. To se však změnilo, když jsem začala sledovat americký seriál One Tree Hill. V té době už byl seriál trochu starší, proto jsem spoustu písniček a skupin z té doby tak dobře neznala. OTH je totiž nejen úžasný seriál, ale má také skvělý soundtrack. 

   Objevila jsem stránky oth-music.com, kde jsou vypsané všechny písničky, které v jednotlivých epizodách zazní, a vždy, když mě nějaká během sledování seriálu zaujala, jsem si ji hned vyhledala. Tak jsem poznala mnoho kapel a oblíbila si také Fall Out Boy, kteří si v seriálu dokonce sami zahráli. Ty jsem samozřejmě znala už déle, ale hlavně jejich novější tvorbu, kterou hráli v rádiích, k jejich starším deskám, které jsou však ještě lepší, jsem se dostala až díky seriálu. Poznala jsem ale i celou řadu dalších amerických interpretů a skupin jako Gavina DeGraw, Jimmy Eat World, The Fray, The All-American Rejects, The Get Up Kids apod. U některých jsem si oblíbila jen pár písniček, u některých i celá alba, ale v každém případě to obohatilo můj každodenní playlist.

   Moje nejstarší vzpomínka na hudbu tohoto zpěváka pochází z léta, kdy mi bylo jedenáct a já milovala jeho písničku z rádia, přesto ale nemohu říct, kdy přesně jsem ho začala poslouchat víc, bylo to ale mnohem později. Mika je však zpěvák, ke kterému se vždy vracím. Dříve jsem poslouchala hlavně písničky z jeho prvních dvou alb a po jeho třetím albu, které se mi tolik nelíbilo, jsem na něj, přiznávám, trochu zanevřela. Paradoxně jsem si ho však úplně nejvíc oblíbila v posledních letech díky jeho nejnovějšímu albu, které je mé nejoblíbenější (určitě zkuste třeba Last Party nebo Good Guys), a také díky nahrávkám z koncertů se symfonickým orchestrem.

   Legrační je, že tohoto zpěváka jsem poprvé objevila před dvěma lety na hodinách zumby. Od té doby jsem však Alvara viděla už dvakrát naživo v Praze a dost si ho oblíbila. Už před prvním koncertem jsem věděla, že jeho album je výborné, plné dobré nálady, ale až během koncertu jsem jeho hudbě opravdu propadla. Letos má vydat nové album, tak jsem zvědavá, jestli mě bude bavit tak moc jako jeho debut, díky kterému jsem si mimo jiné i procvičila svou chabou španělštinu, když jsem se snažila naučit co nejvíc z jeho textů na druhý koncert... Ale aspoň teď těm písničkám celkem dobře rozumím, španělštinu navíc miluju. Zkuste třeba lyric video k Agosto.

   Tento článek zakončím dvěma nejnovějšími přírůstky do mé sbírky. Nejsou to jediná alba z loňského roku, která mě zaujala, samozřejmě si nekupuji ve fyzické podobě všechnu hudbu, kterou poslouchám (i když miluju CD), ale jen ta alba, kde se mi líbí prakticky všechny písničky. Loni jsem hodně poslouchala Melodrama od Lorde a Meaning Of Life od Kelly Clarkson. U obou zpěvaček platí, že i když je znám už déle (Kelly samozřejmě ještě déle než Lorde), zas až tolik jsem je do vydání těchto alb neposlouchala. Svým způsobem jsem je tedy objevila (ve smyslu "začala více poslouchat") teprve loni, když mě obě překvapily svou nejnovější tvorbou. Jinak z alba Lorde mám nejradši Liability (ale celé album je super) a z alba Kelly asi Slow Dance nebo Medicine.

   Podobně jako u knih také u hudby platí, že nedokážu poslouchat stále tentýž styl hudby, a proto jsou i mí oblíbení interpreti docela různorodí. Vždy záleží na aktuální náladě... Doufám, že mezi všemi knižními recenzemi oceníte i podobný "osobnější" článek s jinou tematikou, a budu ráda, když se podělíte o svoje vlastní současné i dřívější oblíbené hudební interprety. ;)

15 komentářů :

  1. Tak z toho som počúvala len Avril (tiež to bola moja obľúbená speváčka) a minulý rok, samozrejme, Lorde, ten album je perfektný. Album Kelly mám uložený na Spotify, ale zatiaľ som z neho len Meaning of life počula :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně nečekám, že se moc lidí bude ztotožňovat s mým hudebním vkusem, takže myslím, že je úspěch, že máme aspoň něco společného... :D

      Vymazat
  2. ja si hudbu hodne poustim na youtube... ale abych rekla pravdu, tak asi prevladaji instrumentalni melodie :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Instrumentální hudbu mám také ráda, ale spíš různé soundtracky nebo instrumentální verze písniček... :)

      Vymazat
  3. Fall Out Boy zbožňuju! Hlavně teda to jejich bývalé punkové já, nicméně i když jsem se chtěla přesvědčit o tom, že se mi např. Mania hrozně nelíbí, stejně jsem si některé písničky oblíbila - přestože jsou FOB teď někde úplně jinde. A The Fray jsou taky super! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám od FOB taky hodně ráda i některý novější písničky, ale z těch posledních desek si už dost vybírám, ty starší můžu poslouchat celý... :) A i když se mi Mania líbí jako album nejmíň, tak se tam pořád pár fajn písniček najde.

      Vymazat
  4. Alvara miluji a už se těším na jeho nové album. Je to taková pěkná změna od neustálých anglických textů. :D Zatím jsem neměla štěstí ho vidět naživo, ale doufám, že ho jednou uvidím. Písničky Avril Lavigne a Enrique Iglesiase mám také ráda a občas si je znovu poslechnu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že k nám Alvaro s novým albem určitě zase přijede! :) Překvapilo mě, kolik tu má fanoušků, nečekala jsem, že hned ten první koncert po přesunutí ještě znova vyprodá a druhý taky...

      Vymazat
    2. Taky si myslím a už se těším. :) Taky mě překvapilo, kolik tu má fanoušků a jak rychle se ten první koncert vyprodal. U toho druhého jsem s tím už nějak počítala. :D

      Vymazat
  5. Když jsem vyrůstala, Avril Lavigne byla taky moje oblíbená písnička a mám ta samá cédéčka ve fyzické podobě jako ty. A furt se k nim rád vracím, poslední album mě taky tolik nenadchlo, ale letos by měla vydat nové album a na to se těším moc. Já ráda nakupuju cédéčka i v antikvariátech, člověk narazí na fajn kousky. Ale poslední album, které jsem si vyloženě objednala, bylo od Bring Me The Horizon. Jinak spoustu mých oblíbených interpretů (hlavně underground postující na soundcloud) nevydávájí fyzické kopie, což mě mrzí, jelikož cédéčka miluju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně s Avril i s cédéčky! ;) V antikvariátech už jsem se taky párkrát prohrabovala a nějaké album si koupila.

      Vymazat
  6. I já se řadím mezi velkou fanynku Avril. Iglessiase jsem jeden čas taky hodně poslouchala, teď si pouštím hlavně nové hity z youtube. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Páni, máme docela podobný hudební vkus :) Avril jsem hodně poslouchala když mi bylo tak 13, dneska se k ní taky ráda vracím :) Enrique je super :) Fall Out Boy patří k mým nejoblíbenějším skupinám :D Taky mám asi raději starší desky, ale i ta novější tvorba mě baví :) Od Lorde jsem znala jen pár písniček a nedávno jsem si Melodrama poslechla a hrozně se mi líbí :)

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem Avril kdysi žrala taky :-) The All-American Rejects a Fall Out Boy jeden čas taky, pak se to přehupovalo k punkovějším věcem a nakonec k metalu :-) Ty taneční hity mi nějak nic moc neříkají, ale když poslouchám rádio v autě a hraje Enrique tak si to ráda poslechnu. Má moc hezký hlas.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj, teď jsem narazila na tento Váš blog a musím říct, že jsem nadšená! jsem velká fanynka snad všech známých žánrů hudby. Poslouchám rock, pop, country, house, techno, psytrance, folk a spousty dalších žánrů, takže tohle je blog přesně pro mě! Moc se těším, až zase vydáte další článek.

    OdpovědětVymazat