Recenze: Scarlet

Český název: Scarlet - Měsíční kroniky  Originální název: Scarlet - The Lunar Chronicles  Autorka: Marissa Meyer  Nakladatelství: Egmont  Rok vydání: 2013 (v orig. 2013)                       Žánr: dystopie, sci-fi  Goodreads

 Anotace: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě.

Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene,
nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…

Scarlet byla pro mě jednou z vůbec nejočekávanějších knih tohoto roku. První díl Měsíčních kronik mě totiž doslova okouzlil. Mnoho autorů se dnes snaží přenést klasická díla do moderní doby, ale Marissa Meyer šla ještě dál - přenesla pohádky do budoucnosti. Tak vznikla Cinder, dystopická Popelka, kterou jsem si okamžitě oblíbila. Kniha ale skončila dost otevřeně, dokonce by se dalo říct, že cliffhangerem, a tak jsem byla na pokračování hodně napnutá. Jaká tedy nakonec byla dystopická Červená karkulka?

Na začátku knihy se seznamujeme s novou hrdinkou Scarlet. Scarlet žila donedávna poklidný život na farmě poblíž malého francouzského městečka Rieux se svojí milovanou babičkou - až do chvíle, kdy její babička beze stopy zmizela. Když neschopní policisté uzavřou případ její pohřešované babičky pro nedostatek důkazů o násilném trestném činu, rozhodne se Scarlet babičku vypátrat na vlastní pěst. Nemá jinou možnost než se spojit s Vlkem, který jako jediný o lidech, co drží její babičku, něco ví. Mezitím se setkáváme i se Cinder, a to jen pár hodin poté, co se dozvěděla pravdu o svém původu. Společně s "kapitánem" Thornem se jí podaří uprchnout z vězení. V patách jim je ale celá armáda. Princ Kai totiž moc dobře ví, že královna Levana nebude s útokem na Zemi vůbec váhat, naopak, jen hledá záminku...

Jak už jste nejspíš poznali, v druhém díle se vypravěči střídají více než v tom prvním. Většinu knihy vypráví Scarlet a Cinder, je tu ale několik kapitol z pohledu prince Kaie a pár kapitol je i z pohledu dalších postav. Ze začátku mě víc bavily Cindeřiny kapitoly, protože byly akčnější, z pohledu Scarlet se toho tolik nedělo. Vůbec bych řekla, že tento díl měl o něco pomalejší rozjezd. Postupně se to ale vyrovnalo a oba pohledy mě bavily stejně, což bylo způsobeno i tím, že příběhy se začaly postupem času protínat. Jako hrdinku mám ale stále o něco radši Cinder. Přijde mi totiž, že Scarlet toho z Červené karkulky tolik neměla. To mě trochu mrzelo, protože narozdíl od Cinder, která hodně odpovídala pohádce o Popelce, Scarlet měla jen červenou mikinu, babičku a Vlka. Na druhou stranu zase musím ocenit, že tento díl nebyl tak předvídatelný jako první, kde většina čtenářů už v půlce knihy věděla, kým Cinder je.

Co mají ale oba díly společné, je neskutečná čtivost - stránky u této série ubíhají úplně samy. Vůbec mi nepřišlo, že kniha má 450 stránek rozdělených do 47 kapitol. A v druhé polovině knihy, když se příběh pořádně rozjel, začala být kniha i pořádně napínavá - druhou půlku knihy jsem přečetla mnohem rychleji než tu první. Prostě jsem nemohla knihu odložit. Neočekávejte, že druhý díl bude končit uzavřeněji než ten první. Opět je kniha utnutá, stejně tak jako tomu bylo u Cinder. V tomto díle se sice dozvíme spoustu nového, ale přesto toho ještě zbývá víc než dost, co se musí vyřešit v dílech následujících. Třetí díl Měsíčních kronik s názvem Cress vyjde v originále teprve v únoru 2014. To znamená, že u nás si na něj počkáme ještě tak o půl roku déle. Tato série ale bohužel patří přesně k těm, kde po dočtení jednoho dílu potřebujete pokračování HNED. Takhle nám nezbyde nic než doufat, že to čekání bude stát za to!

 Shrnutí: Myslím, že pokud jste měli tu čest s Cinder, druhý díl si přečtete za každou cenu. U této série to ani jinak nejde. Nemůžu říct, zda je Scarlet horší či lepší než první díl - Cinder mi jako kniha přišla taková ucelenější (méně se střídaly pohledy), začetla jsem se hned od začátku a více se podobala pohádce o Popelce, na druhou stranu Scarlet byla dle mého názoru akčnější a méně předvídatelná, i když trvalo o něco déle, než příběh nabral na obrátkách. Obě knihy jsou ale stejně čtivé a napínavé a přímo nutí čtenáře toužit po dalším pokračování.

Celkové hodnocení: 95 %

 Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.   Knihu si můžete objednat zde.