Tak jsem se rozhodla také zapojit do tohoto "projektu". Jarní dumání pořádá Syki a cílem je napsat každý týden článek na dané knižní téma. Snad nevadí, že se zapojuji až třetí týden a že můj blog je teprve "čerstvý". Tento týden jsou tématem knižní série.
Osobně mi přijde, že vážně vychází čím dál méně samostatných knih bez pokračování. Teda aspoň v žánru YA knih, které teď čtu. Vždy jsou to minimálně trilogie. Na jednu stranu je to fajn. Ale bohužel někdy je to na úkor kvality. Jako ty nekonečné seriály v televizi. Ze začátku ještě mají nějáký "smysluplný" děj, ale čím déle běží, tím více jsou natahovány. Nerada se pouštím do nové série, protože se „bojím“, že pak vyjde 10
pokračování, které bude člověk kupovat a číst už jen z donucení, aby věděl,
jak to dopadne a aby měl doma celou sérii pohromadě!
Já osobně mám nejradši, když autor sám předem určí, kolik dílů plánuje. Když ví, kdy a kde chce s daným příběhem přestat. Tak například, když jsem si kupovala Čarodějnici z Hex Hall, dost mě uklidnila informace na přebalu, že se jedná a trilogii a že zbylé dva díly vydá Knižní klub v roce 2012. Což je další nevýhoda dlouhých sérií - člověk někdy musí čekat i roky na vydání a překlad dalších dílů (pokud nečtete knihy v originále, kdy člověk aspoň nemusí čekat na ten překlad).
Takže na jednu stranu je vážně fajn, když kniha, která se vám zalíbila, má své pokračování, ale na druhou stranu má člověk větší "jistotu", když investuje do samostatné knihy nebo aspoň kratší série, pokud teda nepatříte mezi boháče, co si můžou dovolit utrácet za knihy tisíce korun. To mě taky odrazovalo například od koupi Roztomilých malých lhářek. Radši jsem si tu knihu půjčila v knihovně. Něják prostě nevěřím tomu, že se ten příběh dá natáhnout na 12 kvalitních dílů. A vůbec, nerada jsem vázaná k nákupu nějáké série, když už jen ze zvyku čekáte, až výjde další díl a hned si ho musíte běžet koupit, přitom byste si za ty peníze radši koupili nějákou jinou knížku.
Ale určitě jsou i série, u kterých čtenář žádného dalšího pokračování nelituje. Například Mediátor (zvykejte si, že knížky od Meg budu vychvalovat hodně často! :D), ten má dílů 6 a příjde mi, že je díl od dílu lepší. Právě proto tolik fanoušků prosí Meg Cabot, aby napsala pokračování. Možná, že jiná autorka už by z toho udělala nekonečnou sérii, aby vydělala co nejvíc. Ale Meg donedávna pořád psala, že je spokojená s tím, kde sérii ukončila. Máme pak vůbec stát o pokračování? Upřímně, konkrétně Meg mě zklamala zatím jenom jednou. A to u pokračování Hrdinky snadno a rychle, která nese název Hrdinka říká ano. Zatímco první kniha byla skvěla, pokračování mi přišlo trochu jako úlet. Postrádala jsem tam nějáký děj a přišlo mi to jako pokračování z nouze, které bylo zbytečné a trochu mi to i zkazilo dojem na první díl.
Sama nevím, jak to zakončit. Prostě záleží na autorovi, ten by si měl sám dopředu rozmyslet, do kolika knih chce příběh dát, jak ho chce rozvrhnout - samozřejmě pokud je série úspěšná a má další nápady, není na škodu, když výjde další díl, ale určitě by toho neměl zneužívat a sérii natahovat jen proto, aby získal ze čtenářů co nejvíc peněz. Když se pak nějaká série táhne už roky, čtenáře může časem i omrzet.
Osobně mi nevadí pokračování, když za to ta série stojí. Např. Vampýrská akademie je výborná série a každý další díl, který jsem četla, se mi líbil víc a víc (a to ani nemluvím o spin-off sérii, na kterou jsou samé pochvalné recenze!). Pak jsou tu ale třeba výborné knihy Nástroje smrti, které jsou výborné jen do 3. dílu, kdy původně měla celá série končit a pak BUM!, je z toho hexalogie. Nejprve jsem byla nadšená, ale když jsem rozečetla 4. díl, nějak mě to nadšení přešlo. Prostě to už bylo ono. Takhle mi přijde, že je to u většiny knih, kterých vychází takhle moc. Když si autor rovnou řekne, kolik chce knih, je to mnohem lepší, protože to má promyšlené. Jinak je to prostě zbytečné natahování a honění za penězi, protože ta série třeba byla i úspěšná. Takže naprosto s tebou souhlasím. :)
OdpovědětVymazat