Nejen knižní blog...: Recenze: Pět kroků od sebe

Český název: Pět kroků od sebe
Originální název: Five Feet Apart
Autorka: Rachael Lippincott
Nakladatelství: Yoli
Přeložil: Robert Čapek
Rok vydání: 2019 (v orig. 2018)
Žánr: young adult
Goodreads

Dva teenageři, vážná nemoc, láska, young adult román...nejspíš vás hned jako první napadnou Hvězdy nám nepřály. Proč se do něčeho podobného pouštět znova? A v čem se tato kniha liší? Tak především ji nenapsal John Green, takže nečekejte žádné přehnaně filozofující hrdiny. A navíc vás tento příběh alespoň trochu seznámí s nemocí, o které toho možná až tolik nevíte – pojednává totiž o cystické fibróze.

Téměř celý román se odehrává v nemocnici během zhruba tří týdnů a ve vyprávění se po kapitolách střídají obě hlavní postavy – Stella a Will. Oba mají cystickou fibrózu, jejich přístup k léčbě se však zásadně liší.

Zatímco Stella úzkostlivě dodržuje všechny zásady, pečlivě bere své léky a podstupuje léčebné procedury, Will jen čeká na to, až mu bude osmnáct a bude moci z nemocnice konečně odejít. Na rozdíl od Stelly totiž Will kvůli bakterii, kterou chytil před několika měsíci, nemá naději na transplantaci plic. A léčba, do které ho nutí jeho zoufalá matka, vůbec nezabírá. Will proto nevěří ani novému experimentálnímu léku a už nechce dál trávit svůj čas zbytečně v další z mnoha nemocnic. To se však změní, když potká Stellu.

Stelle jde Will svým přístupem zpočátku pořádně na nervy, ale časem zjišťuje, že jí na něm přece jen záleží. Povede se jí ho přinutit, aby absolvoval léčbu společně s ní. Zároveň si však od sebe nadále drží odstup, a to doslova – pacienti s cystickou fibrózou se k sobě nesmí přiblížit na víc než šest kroků.

Oba však velmi brzy zatouží po tom, toto zlaté pravidlo pro jednou porušit. Stella tím ale může ztratit šanci na nové plíce, pokud by od Willa chytila bakterii. Stojí jí to za to?

Myslím, že už z popisu je více než jasné, že se jedná o horskou dráhu plnou emocí – velice čtivě napsaná kniha vás strhujícím způsobem provází vtipnými i srdceryvnými momenty a místy vám dokonce vyrazí dech, ačkoliv na tom při čtení budete pravděpodobně s dechem pořád mnohem lépe než hlavní hrdinové. Ti totiž bojují o každý nádech. Přesto autorka v rámci možností nehraje čtenářům příliš na city a snaží se postavy vykreslit jako běžné teenagery, které jejich nemoc nedefinuje.

Zejména v prvních dvou třetinách knihy se jí to skutečně daří, umí rozesmát i dojmout a stále udržuje napětí, které vás nutí číst dál. V závěru knihy už však autorka přitlačuje na pilu a poslední kapitoly pak začínají být přeslazené až patetické. Žánr si to asi žádá, ale osobně bych uvítala trochu střízlivější konec, který by působil realističtěji. A to i vzhledem k tomu, během jak krátké doby se celý příběh odehrává. Bylo toho najednou moc.

Na druhou stranu je kniha jak dělaná pro filmové plátno, kde se objeví již brzy. Osobně mi kniha i přes výše uvedenou výtku sedla stylem psaní i postavami mnohem lépe než zmiňované Hvězdy, u kterých se mi překvapivě více líbilo filmové zpracování, a tak jsem zvědavá, jak na mě film zapůsobí v tomto případě.

Každopádně vám mohu román doporučit, i když "sick lit" nepatří zrovna k mým vyhledávaným žánrům, knihu jsem přečetla asi za tři dny a jako každá jízda horskou dráhou, ani tato mě rozhodně nenechala chladnou...