Recenze: Co mě naučil tučňák

Český název: Co mě naučil tučňák  Originální název: The Penguin Lessons  Autor: Tom Michell  Nakladatelství: Noxi  Přeložila: Irena Steinerová  Rok vydání: 2016 (v orig. 2015)                       Žánr: autobiografie, o zvířatech, cestopisné  Goodreads

   K této útlé knížce jsem se dostala stejně nečekané, jako její autor přišel neplánovaně k tučňákovi. Zkrátka mi jednoho dne dorazila poštou a já měla podobně jako autor jen dvě možnosti – buď tomu dát šanci, nebo to nechat být. A stejně jako to autor nakonec zkusil s oním tučňákem, já se rozhodla, že si přečtu jejich společný příběh. Rozhodně toho nelituji.

    Kniha Co mě naučil tučňák vypráví pozoruhodný příběh, který působí skoro až neuvěřitelně. 70. léta 20. století, Jižní Amerika. Mladý Angličan působící v Argentině jako asistent učitele na prestižní internátní škole při svých prázdninových toulkách po Uruguayi zachrání tučňáka zasaženého ropou. Nechá si ho a stanou se z nich přátelé. Zní to spíš jako pohádka než jako začátek autobiografického románu. Příběh však opravdu není fiktivní a tučňák pojmenovaný Juan Salvador je skutečnou postavou.

   Autobiografické romány upřímně moc často nevyhledávám, až na jednu jedinou výjimku – když mají něco společného se zvířaty, protože takových knih jsem už četla několik. Na rozdíl od této knihy to však zpravidla byly příběhy lidí, kteří se zvířaty přímo pracovali nebo je v rámci své práce cíleně pozorovali. Tento příběh se tomu vymyká, jelikož popisuje naprosto náhodné setkání a následné přátelství člověka a tučňáka.

   Knihu je však docela těžké přesně zaškatulkovat, protože i přes to, jak je tenká, má mnoho tváří. Zpočátku jsem si myslela, že kniha bude plná vtipných příhod, které autor se svým společníkem zažil. Když autor popisoval strastiplnou cestu, kterou musel s tučňákem absolvovat, aby ho propašoval do Argentiny, hodně jsem se u toho bavila a smála.

   Později jsem ale pochopila, že ačkoliv se vyprávění stále vrací k tučňákovi, kniha není pouze o něm. Zejména v druhé polovině jsou to už spíše vzpomínky autora na práci v internátní škole a hlavně na různá dobrodružství, která zažil, když cestoval po celé Jižní Americe. Kromě popisů fauny, flóry a samozřejmě také místních obyvatel, žijících ještě tradičním způsobem života, se také mnohokrát zmiňuje o tehdejší politické a ekonomické situaci v Argentině, o vojenských převratech, vysoké inflaci i o silném vlastenectví.

   Při četbě knihy si tedy nerozšíříte pouze znalosti o tučňácích, ale také si možná zopakujete něco z historie a zeměpisu Jižní Ameriky. Někdy jsem ale přesto trochu litovala, že se pozornost více nesoustřeďuje na tučňáka. Autor se také při vyprávění párkrát opakoval, něco zmínil v jedné kapitole a později v jiné kapitole znova, vždycky mě to zarazilo, protože jsem věděla, že už jsem totéž někde četla. Ani tak mě ale čtení nenudilo, dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí, a ačkoliv konec nebyl úplně patetický, knihu jsem dočítala dojatá. Tomu se asi člověk pří žádné knize o zvířatech neubrání.

   V závěru klade také autor důraz na to, aby se lidé lépe chovali k přírodě, protože celý příběh vlastně začíná únikem ropy do moře, kvůli kterému zahynulo tisíce tučňáků. Kniha má tedy i ekologický podtext. Myslím, že v knize Co mě naučil tučňák si nakonec každý něco najde a navíc si díky ní ještě více oblíbíte tato úžasná zvířata. Stojí určitě za to si tento krátký autobiografický román přečíst.

Celkové hodnocení: 85 %

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví bux.cz. Knihu zakoupíte zde.