Shrnutí za leden a únor 2015

V tomto článku bych vám ráda představila knihy, které jsem přečetla za poslední dva měsíce. Je jich 13, což není vůbec špatné číslo, ale vzhledem k tomu, že je tam i pár kratších věcí do školy, to už tak slavné není. Ještě totiž doháním povinnou četbu, ale vždycky si mezitím najdu čas i na nějakou tu oddechovku mimo.

 

První přečtená kniha roku 2015 je Mé sladké šestnácté století. Tato kniha mě dlouho lákala, protože mám ráda příběhy, kde se cestuje časem, navíc miluju Itálii. Nakonec to bylo opravdu milé čtení, takové pohádkové. Není to moc akční kniha, spíš taková romantická. Trochu mě však iritovala naivní hlavní hrdinka, která měla často poněkud dlouhé vedení... Ale bylo to ještě na hraně snesitelnosti. Hodnocení: 70 %

Další knihou, kterou jsem přečetla, byla Ten kdo stojí v koutě. Bylo to rozhodně zajímavé čtení. Líbila se mi forma dopisů, dodávalo to knize na atmosféře i čtivosti. Zároveň ale musím přiznat, že mě to přece jenom trochu zklamalo. Připomínalo mi to Hledání Aljašky, Greenova kniha mě však oslovila víc. Nějak to ve mně nezanechalo takové emoce, jaké jsem čekala po přečtení nadšených recenzí. Ale chci se určitě podívat i na film. Hodnocení: 75 %

Dobytí Severního pólu jsem četla kvůli maturitě. Abych pravdu řekla, měla jsem docela problém vybrat si dostatečný počet děl z české literatury z našeho kánonu, protože české autory bohužel moc nečtu. Většina titulů mě prostě k přečtení nějak neláká, nevím proč. A tak jsem vsadila na jistotu zvanou Jára Cimrman. :D Tato divadelní hra se četla skvěle a navíc mě opravdu pobavila. Vážně mě už hodně dlouho žádná kniha tak moc nerozesmála. Hodnocení: 100 %

Blues pro bláznivou holku si zato do maturitního seznamu dávat nehodlám, protože se děsím toho, že bych tam ty básně musela podrobně rozebírat. Ale brali jsme zrovna českou poezii, a protože máme mít z každého období něco načteného, vybrala jsem si tohle jako nejschůdnější čtení. Nechápejte mě špatně, já nemám nic proti poezii. Jen jí prostě nerozumím. Nebaví mě. Ale tohle nebylo vůbec tak špatné, četlo se to dobře a některé básně se mi moc líbily (a to je u mě co říct). Dokonce jsem to celé přečetla dvakrát. Hodnotit to však nebudu.

Německé vydání Fallen Too Far bylo mou další lednovou volbou. Ze začátku se mi to líbilo. Hezky se to četlo, bavilo mě to, taková new adult oddechovka. Pak se to ale začalo kazit a postupně se mi celá kniha dost zhnusila. Pokud vás zajímá můj názor na tento román podrobněji, přečtěte si moji recenzi. Hodnocení: 40 %

Další čtení k maturitě. Bílou nemoc jsem poprvé viděla jako divadelní představení asi před rokem a hodně se mi to líbilo. Vážně mě to dost oslovilo, a tak jsem se rozhodla, že si Bílou nemoc i přečtu, abych ji mohla zařadit do maturitní četby. I když jsem si to dost pamatovalo, stejně jsem si čtení užila a rozhodně by mi nevadilo si vylosovat zrovna tohle u maturity. Hodnocení: 90 %

V druhé polovině ledna, týden před mým maturitním plesem, jsem byla nemocná. Naštěstí jen krátce. Ležení v posteli (člověk by nevěřil, jak může najednou nenávidět svoji postel, když v ní stráví 48 hodin v kuse) mi zpříjemňovala kniha Nebe je všude. Možná i díky tomu, že kniha byla mým jediným rozptýlením, se mi tolik líbila. Měla sice i své mouchy, ale jinak to bylo příjemné čtení. Na blogu je samozřejmě recenze. Hodnocení: 80 %

Židovka z Toleda byla můj další výběr ze školního kánonu. Tuto knihu máme doma v naší "klasické" knihovně a vždycky mě lákalo si ji přečíst. A byla to dobrá volba, i když jsem původně čekala trochu jiný příběh. Nevím, jestli se vám také stává, že máte podle názvu o knize nějakou představu, ale pak zjistíte, že ta kniha je úplně o něčem jiném... Překvapilo mě, že samotná Židovka vlastně nebyla tak úplně hlavní postavou románu, i když se to pak všechno kolem ní točilo. Ale celkově mi přišlo, že v knize hrála spíš takovou pasivní roli a mnohem důležitější byly jiné postavy. To však samozřejmě nemění nic na tom, že to byl výborný příběh. Hodnocení: 85 %

Měla jsem náladu na nějakou krátkou oddechovku, zalovila jsem ve své knihovně a našla knihu Tahle píseň ti změní život. Bohužel má očekávání úplně nesplnila. Čekala jsem nějaký romantický příběh, byl to však spíš takový příběh "ze života", i když ne moc realistický. Asi jsem na podobné romány už moc stará... Špatné to ale nebylo, to ne, přečetla jsem to za víkend. Ale prostě vůbec nic to ve mně nezanechalo. Hodnocení: 65 %

Povídka Kulička aneb další čtení do školy. Očekávání to splnilo, bylo to krátké, dobře se to četlo a o té zápletce se celkem dá mluvit. Víc k tomu asi nemám co dodat. Hodnocení: 70 %

Neuvěřitelné. Tato kniha ležela nepřečtená v mé knihovně pouze necelé dva měsíce. To se moc často nestává, většinou dávám přednost ve čtení knihám, které leží u mě doma již delší dobu. Ale já se na ni tak těšila, že jsem neodolala. Muž, který naslouchá koním je autobiografický román. Moc často životopisné knihy nečtu, ale tohle mě vážně hodně bavilo. Mám moc ráda čtení o zvířatech a knihy o koních přímo vyhledávám. Vyprávění Montyho Robertse mě dostalo, obdivuji, co všechno v životě dokázal, splnil si vlastně všechny svoje sny, i když nebyly zrovna malé. Hodnocení: 100 %

Colleen Hoover vždycky umí napsat nějakou pořádnou dramatickou slaďárnu a i tentokrát se jí to povedlo. Vzhledem k tomu, že na blogu najdete i recenzi, asi není delší komentář ani potřeba. Hodnocení: 80 %

Poslední únorovou knihou je Where She Went. I na tu jsem na blog napsala poměrně obsáhlou recenzi, takže asi jen stačí dodat, že to byla rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem od začátku roku přečetla. Hodnocení: 95 %

V březnu jsem zatím žádnou knihu nepřečetla, ale mám rozečtená Papírová města, takže se už brzy můžete těšit na recenzi! ;)