Recenze: Dárce

Český název: Dárce  Originální název: The Giver  Autorka: Lois Lowry  Nakladatelství: Argo  Rok vydání: 2013 (v orig. 1993)                       Žánr: dystopie  Goodreads

Anotace: Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti“, uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív...

   Americká spisovatelka Lois Lowry je dvojnásobnou držitelkou prestižní literární ceny Newbery Medal, a to za knihu z období druhé světové války Spočítej hvězdy, které se příští rok dočkáme konečně i u nás, a právě za román Dárce. Kniha vyšla v českém překladě teprve loni, tedy 20 let od svého původního vydání. To ale na aktualitě tohoto díla vůbec nic neubírá. Jedná se o velmi nadčasovou dystopii, která dokáže zaujmout čtenáře i napříč věkovými kategoriemi.

    Představte si svět, kde neexistuje bolest. Ani strach, války nebo hlad. Nic z toho obyvatelé společenství, v němž žije dvanáctiletý Jonas, neznají. Žijí ve světě, kde je vše řízeno velmi přísnými pravidly. Všechno je jednotné, nikdo si nic nemusí závidět. O životě lidí je předem rozhodnuto. Jakou práci budou vykonávat, koho budou mít za partnera, jaké jim budou přiděleny děti... To vše určuje komise. Nechat lidem možnost volby je totiž nebezpečné - co když si vyberou špatně? To tu však nehrozí, život v tomto společenství je naprosto bezpečný.

   Jonas o tom byl také celý svůj život přesvědčený, protože nic jiného neznal. Když je však zvolen novým příjemcem paměti, začne poznávat pravdu. Dozví se o světě před společenstvím. O světě plném bolesti a utrpení, ale zároveň mnohem rozmanitějším a svobodnějším. Začne se na svět dívat úplně novýma očima a najednou už v omezeném světě společenství nedokáže žít dál tak jako doposud. Jeho dosavadní život ztrácí smysl.

   Dárce nepatří mezi akční dystopie, při kterých tajíte dech a netušíte, co bude dál. V tomto románu je mnohem důležitější ta myšlenka. Je to kniha, která vás donutí přemýšlet a možná si i trochu zafilozofovat nad tím, jestli Jonasův svět náhodou není opravdu pohodlnější než ten nás. Svět, ze kterého bylo odstraněno vše, co skýtá nějakou hrozbu, ale zároveň s tím i všechno nepraktické, co nepřináší žádný užitek, jako třeba umění. Svět, který je možná vážně bezpečnější a praktičtější, ale je také ochuzen o spoustu krás. Například o všechny barvy a emoce.
   Ačkoliv to není má první antiutopie a s některými prvky příběhu už jsem se setkala v jiných podobných dílech, Dárce mě dokázal nadchnout. Příběh mě pohltil a jediné, co mu mohu vytknout, je fakt, že byl tak krátký. Myslím, že autorka mohla klidně pár kapitol ještě přidat. Jinak má ale Lois Lowry úžasný styl psaní, kniha je napsaná krásně a čte se jako po másle. Doporučuji přečíst i skvělý autorčin proslov, který najdete na konci knihy. Vypráví v něm o svém životě a o pohnutkách a životních zkušenostech, které ji přivedly k napsání tohoto příběhu.

   Je lepší neznat bolest i za tu cenu, že nebudeme znát ani lásku? Pokud vás tato myšlenka alespoň trochu zaujala, rozhodně neváhejte a přečtěte si Dárce. Je to určitě jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. A vydání dalšího autorčina románu Spočítej hvězdy budu teď hodně napjatě očekávat.

Celkové hodnocení: 99 %

 Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy.

Knihu si můžete objednat zde.