Český název: První stříbrná kniha snů
Originální název: Silber: Das erste Buch der Träume
Autorka: Kerstin Gier
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014 (v orig. 2013)
Žánr: fantasy, dívčí román
Goodreads |
Anotace: Tajuplné dveře s klikou
ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv
Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji
neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje
čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu. Ti kluci
jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s
Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť ;)
Opravdu strašidelné – ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci – je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat…
Opravdu strašidelné – ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci – je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat…
Na První stříbrnou knihu snů jsem se opravdu těšila. Byla to pro mě jedna z nejočekávanějších knih tohoto roku. Jedná se přece o novou sérii Kerstin Gier, která je v současné době nejspíš nejúspěšnější německá autorka young adult. Napsala sice celou řadu románů pro ženy, ale proslavila se především svou trilogií Drahokamy - jen první díl, Rudá jako rubín, byl přeložen do 27 jazyků, prodalo se ho milion výtisků a byl i zfilmován! V její druhé fantasy sérii jde svým způsobem také o cestování. Ale ne časem - tentokrát budeme procházet sny...
Sestry Liv a Mia Silberovy, jejich německá chůva Lottie i fenka Betynka jsou na neustálé stěhování už zvyklé. Matka je literární vědkyně a skoro každý rok mění své působiště, takže se stěhují již pošesté. Tentokrát se ale moc těší - mají se usadit v útulném romantickém domku se zahradou na anglickém venkově. Jenže nakonec je všechno jinak. Máma jim oznámí, že si v Londýně našla přítele, a tak budou bydlet společně v bytě v centru města. A navíc získají sestry dva nevlastní sourozence - Graysona a Florence.
Aby těch překvapení nebylo málo, začnou se Liv zdát velice podivné sny. Sny, které jsou velmi živé a objevují se v nich zvláštní zelené dveře s ještěrčí klikou. Když je otevře, ocitne se na nekonečné chodbě plné dalších různorodých dveří, které vedou do cizích snů. Člověk v nich může poznat největší touhy i obavy každého jedince. Když se Liv dostane do snu, kde parta kluků z její nové školy, do které patří právě i její nevlastní bratr Grayson, provozuje na hřbitově jakýsi rituál, začne se o celou věc zajímat. Liv totiž nic nemiluje víc než hádanky a tajemství (a Sherlocka Holmese ;))! Nakonec to však bude pěkně nebezpečná hra...
"Moc dobře víte, že je to jen přechodné. A že ten vesnický domek byl katastrofa."..."Jo, to tvrdí pan Spencer," řekla Mia. "Vaše matka tam na vlastní oči viděla krysy," dodala Lottie. "Opravdu byste chtěly žít v domě s krysami?" "Ano," opáčily jsme obě zároveň. Krysy byly zaprvé lepší než jejich pověst (to se vědělo nejpozději od filmu Ratatouille) a zadruhé byly zaručeně vymyšlené stejně jako ten zbytek. (*str. 20, zkráceno)
Ačkoliv schéma celého příběhu může trochu připomínat Drahokamy, První stříbrná kniha snů je v mnohém originální a odlišná od předchozí autorčiny série. Hlavní hrdinka Liv má sice některé podobné vlastnosti s Gwendolyn, přesto mi ale obě postavy nesplývají, jak se to občas stává, když autoři píší stále stejné typy hlavních hrdinů. Liv umí kung-fu, nemá žádnou typickou starostlivou matku, ale naopak docela volnomyšlenkářku (nebo snad standardní matka lituje toho, že její dcera v patnácti málo paří a je ještě panna? :D) a místo jednoho krásného kluka tu máme rovnou čtyři (k mé velké nelibosti všichni blonďáci, ale každý má holt jiný vkus). Ale romantika je každopádně zaručena, věřte, že úžasného Henryho si musíte zamilovat!
Ano, Kerstin to opravdu rozjíždí ve velkém. Už přečtení prvních kapitol mi zvedlo náladu o 100 %. Protože co stránka, to nějaká skvělá hláška. Typický odlehčený a čtivý styl autorky se nedá zapřít. Stejně jako u Drahokamů je čtení prostě návykové a v humoru tento román Drahokamy snad ještě předčí. Zápletka okolo snů byla také velmi zajímavá, Kerstin si opět vymyslela spoustu zákonitostí a já sama zalitovala, že není skutečně možné se s někým jen tak sejít ve snu, snít společně takto živé sny. Nebo si tak jednoduše pouhou myšlenkou celý sen přizpůsobit. V příběhu ale nepůjde zdaleka jen o samotné sny. Nechte se překvapit.
"Moje kmotra se jmenuje Daisy Dawn Stewardová!" hlásila Mia... "Jejím koníčkem je Taylor Lautner. Celý den mluvila jen o něm." Ha, tak to snadno trumfnu. "Moje kmotra se jmenuje Persephona Porter-Peregrinová. ... Myslím, že její koníček je ohrnování nosu." "Opravdu podivná jména - jako u závodních koní," poznamenala Lottie. O koníčku jménem Taylor Lautner neřekla ani slovo, ona sama si totiž předminulý rok vyvěsila jeho plakát. Na vnitřní stranu dveří do skříně. Údajně jí vlci připadají rozkošní. (*str. 37, zkráceno)
Přesto musím říct, že u mě Drahokamy po prvním díle této snové trilogie stále vedou. I když čtení rozhodně nebylo díky všem těm hláškám a skvělému stylu spisovatelky nudné, trvalo celkem dlouho, než se začalo něco dít. A závěr byl pak zase na můj vkus dost uspěchaný, ani jsem skoro nestačila zaznamenat, že děj konečně nabral na obrátkách a už byl konec. V dalších dílech by to ale mohlo být lepší. Kniha sice končí uzavřeně, ale s náznakem, že toho je ještě hodně před námi. A i sama Kerstin nás po dočtení celé knihy na pokračování pěkně naláká.
Sama jsem zvědavá, jak se tato trilogie ještě zamotá a zda začne větší roli v celém příběhu hrát i tajemná Secrecy, která píše blog Plesky Třesky a drbe na něm celou Frognal Academy, Livinu novou školu. Kapitoly jsou párkrát proloženy jejími blogovými příspěvky a jsou fajn zpestřením, aspoň mě jejich čtení bavilo. Nakonec však pro příběh tak moc důležité nebyly. No uvidíme, co se z toho ještě vyklube. První stříbrná kniha snů je vážně spíš takovým úvodem, ale pro začátek to nevypadá vůbec špatně. Fanoušky Kerstin Gier to jistě nezklame, naopak.
Já jsem tak na straně 200 něco a už teď vím, že se budu třást na další díl :D :)
OdpovědětVymazatmám na to-read listu :D tak jsem ráda, že se líbilo
OdpovědětVymazatNa První stříbrnou knihu snů jsem moc zvědavá a je mi jasné, že jakmile vyjde, zamířím pro ni do knihkupectví. Musím říct, že díky tvé recenzi jsem se na její čtení začala docela dost těšit, ale nechci si vytvářet žádná velká očekávání, abych pak nebyla zklamaná. Jinak k těm čtyřem krásným klukům - to jako vážně? :D Gierová se nějak rozjela. Blond by všichni být nemuseli, to je fakt, ale u knížky je ta výhoda, že si člověk může hrdiny vzhledově představovat jinak, než je autor popisuje, takže si je možná poupravím ku obrazu svému. :D
OdpovědětVymazatMěla jsem úplně stejný názor, ale je to mnohem lepší než jak to zní ;)
VymazatNávykové... jo! To je to správné slovo, jak pasní téhle autorky popsat! To sedí! ;) :D A teda, superdrbna Secrecy byla prozatím docela zbytečná, tak taky doufám, že bude mít nadále nějakou zajímavější roli... :)
OdpovědětVymazatJe to skvělá knížka. Strašně se těším na druhý díl!!! Má někdo představu, kdy by mohl být?
OdpovědětVymazatKnížku mi doporučila kámoška a Já ji rozhodně taky doporučuji i kdybyste na ni museli čekat měsíc v knihovně, vyplatí se to!
OdpovědětVymazatUpřímně, Henry je mi z těch čtyř blonďáků nejmíň sympatický a pana Spencera jsem si z nějakého důvodu představovala jako Dwayna Johnsona xD
Boží potřebuji dočíst ještě třetí stříbrnou knihu. Jinak je to úplně boží série knížek. Je to to nejlepší co jsem kdy četla. I love tyhle ty knížky?!!!!
OdpovědětVymazat