 |
Český název: Catherine
Originální název: Catherine
Autorka: April Lindner
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2013 (v orig. 2013)
Žánr: dívčí román, romance, drama
Goodreads |  |
Anotace: Moderní zpracování slavného románu Na větrné hůrce Emily Brontëové.
Catherine je už unavená z toho, jak se jí snaží každý vetřít do přízně jen proto, že její otec je majitelem slavného klubu The Underground na Manhattanu. Pak ale potkává nadaného, ale také velmi záhadného muzikanta Hence. Prvotní přátelství dvou mladých lidí rychle přeroste ve spalující romanci… Chelsea vždy věřila tomu, že její matka umřela náhle po krátké nemoci. Dokud nenajde dopis, který pro ni otec po léta schovával. Dopis od matky Catherine, z něhož vyplývá, že matka neumřela, nýbrž utekla. Zpáteční adresa na obálce – Klub The Underground.
Catherine je už unavená z toho, jak se jí snaží každý vetřít do přízně jen proto, že její otec je majitelem slavného klubu The Underground na Manhattanu. Pak ale potkává nadaného, ale také velmi záhadného muzikanta Hence. Prvotní přátelství dvou mladých lidí rychle přeroste ve spalující romanci… Chelsea vždy věřila tomu, že její matka umřela náhle po krátké nemoci. Dokud nenajde dopis, který pro ni otec po léta schovával. Dopis od matky Catherine, z něhož vyplývá, že matka neumřela, nýbrž utekla. Zpáteční adresa na obálce – Klub The Underground.
Klasický román Na Větrné hůrce od Emily Brontë, který byl předlohou pro tuto knihu, jsem, přiznávám, nečetla. Je někde na seznamu knih, které mám v plánu přečíst, ale znáte to... So many books, so little time. Nevím, zda je to při čtení této knihy výhoda či nevýhoda - na jednu stranu bych si možná knihu užila více, všimla bych si všech odkazů na původní příběh, na druhou stranu bych možná knihu až moc s původním příběhem srovnávala. A přeci jen byl příběh přepracován docela výrazně - místo Větrné hůrky, staré usedlosti, tu máme legendární rockový klub The Underground.
V knize se střídají pohledy. Vždy na začátku každé kapitoly je jméno vypravěčky. Jsou dvě:
Trvalo mi pár kapitol, než jsem se pořádně začetla, jinak je ale styl autorky velmi čtivý a kniha ubíhá rychle. Příběh má spád, nemůžu říct, že bych se v nějaké části nudila. Ale zároveň nemůžu říct, že by ve mně kniha zanechala nějaký hlubší dojem. Místy byla hodně romantická, ke konci nechybělo ani pořádné drama, napsané to bylo dobře, ale... Trochu jsem měla problém s postavami, nebo spíš s tím, že nebyly moc výrazné. Nedokázala jsem se do příběhu pořádně vžít. A také jsem si občas pletla některé postavy a scény ze současnosti a z minulosti, jak si byly oba pohledy hodně podobné. Zní to zvláštně, ale někdy mi to prostě splývalo dohromady a trvalo mi, než jsem se v příběhu opět zorientovala.
Celkově to hodnotím spíš jako takovou milou oddechovku, kterou jsem si ráda přečetla, bylo to příjemné čtení, ale zároveň to není nic, na co bych dlouho po dočtení vzpomínala. Ale pokud hledáte něco méně náročného a taky tak trochu netradičního, navíc ze zajímavého prostředí rockové hudby, knihu vám doporučuji. Možná ji ocení ještě více fanoušci románu Na Větrné hůrce, kterým toho třeba řekne víc než mě. Každopádně nelituji toho, že jsem si knihu přečetla, líbila se mi a možná si někdy časem přečtu i druhou autorčinu knihu, Jane, která pro změnu moderně zpracovává příběh Jany Eyrové od Charlotte Brontë.
Chelsea byla celý život přesvědčená, že její matka Catherine zemřela, když byla malá. Náhle ale nachází dopis psaný Catherine, který před ní otec schovával. Dopis jasně říká, že matka ve skutečnosti utekla. Zpáteční adresa zavede Chelsea do New Yorku - do klubu The Underground. Chelsea se tam vypraví bez vědomí otce a snaží se zjistit, co má klub společného se zmizením její matky. Nachází tam ale pouze zaměstnance klubu Coopera a ne moc vlídného Henceho, který, jak později zjišťuje, s její matkou dříve chodil.
S Catherine se ocitneme v minulosti, v době, kdy se seznamuje s Hencem. Hence se snaží získat práci v klubu jejího otce. Není první, kdo se chce stát součástí slavného klubu The Underground a seznámit se s jejím otcem, ale na Catherine udělá Hence opravdu dojem. Postupem času mezi nimi vzniká velmi bouřlivý vztah. Jejich lásce brání bratr Catherine, Quentin, který Henceho nesnáší, ale také jejich odlišné představy o budoucnosti. Zatímco Hence chce koncertovat po světě se svou skupinou, životním snem Catherine je studovat na Harvardu...
Trvalo mi pár kapitol, než jsem se pořádně začetla, jinak je ale styl autorky velmi čtivý a kniha ubíhá rychle. Příběh má spád, nemůžu říct, že bych se v nějaké části nudila. Ale zároveň nemůžu říct, že by ve mně kniha zanechala nějaký hlubší dojem. Místy byla hodně romantická, ke konci nechybělo ani pořádné drama, napsané to bylo dobře, ale... Trochu jsem měla problém s postavami, nebo spíš s tím, že nebyly moc výrazné. Nedokázala jsem se do příběhu pořádně vžít. A také jsem si občas pletla některé postavy a scény ze současnosti a z minulosti, jak si byly oba pohledy hodně podobné. Zní to zvláštně, ale někdy mi to prostě splývalo dohromady a trvalo mi, než jsem se v příběhu opět zorientovala.Celkově to hodnotím spíš jako takovou milou oddechovku, kterou jsem si ráda přečetla, bylo to příjemné čtení, ale zároveň to není nic, na co bych dlouho po dočtení vzpomínala. Ale pokud hledáte něco méně náročného a taky tak trochu netradičního, navíc ze zajímavého prostředí rockové hudby, knihu vám doporučuji. Možná ji ocení ještě více fanoušci románu Na Větrné hůrce, kterým toho třeba řekne víc než mě. Každopádně nelituji toho, že jsem si knihu přečetla, líbila se mi a možná si někdy časem přečtu i druhou autorčinu knihu, Jane, která pro změnu moderně zpracovává příběh Jany Eyrové od Charlotte Brontë.
To zní zajímavě, především ten dvojí pohled na v podstatě jeden příběh. :)
OdpovědětVymazatNa větrné hůrce jsem nečetla, nejspíš ze stejného důvodu jako ty. :D
Už v recenzi jsem se ztrácela v postavách, tak nevím, jak velký problém bych měla v knížce. :) Takové oddechovky mám asi nejraději. I když nějakou výjimku mezi tím člověk musí udělat, aby se z něj nestal romantickej cvok. :D :)
OdpovědětVymazatNevím, jestli si knížku někdy přečtu, upřímně? Moc mě nezaujala, ale.. Uvidíme, stát se může všechno :)
Já jsem četla Jane od téže autorky a musím říct, že remaky oblíbených klasických děl jsou žánr, kterému se pro příště vyhnu. Nijak mě to nezaujalo a přišlo mi jen, že autorka vzala postavy a šoupla je do moderního světa, čímž dokonale zabila to tajemno a kouzlo celé Jane Eyrové. Hlavní hrdinka mi v podání A. L. připadala jako nekutečný suchar. Do Catherine se rozhodně pouštět nebudu, už jen kvůli tomu, že mi ani originál moc nesedl.
OdpovědětVymazat