Recenze: Pekelné stroje (série)

Český název: Pekelné stroje (Mechanický anděl, Mechanický princ, Mechanická princezna)  Originální název: The Infernal Devices (Clockwork Angel, Clockwork Prince, Clockwork Princess)  Autorka: Cassandra Clare          Nakladatelství: Yoli  Přeložila: Lenka Faltejsková  Rok vydání: 2015-16 (v orig. 2010-13)  Žánr: fantasy  Goodreads

   Ráda čtu před spaním, protože se mi pak i dobře usíná. Někdy se mi to však vymstí. Některé knihy vám totiž vůbec nedají spát – čtete kvůli nim až do noci, protože je nemůžete odložit, a když je konečně dočtete, celou noc přemýšlíte o tom, jak to celé dopadlo... Přesně to jsem v posledních dnech zažila se sérií Pekelné stroje, kterou jsem přečetla prakticky v kuse. Čím si mě tato série z pera Cassandry Clare tak získala?

   U většiny mých oblíbených fantasy příběhů bych nejspíš odpověděla, že si mě získaly novým magickým světem, ve kterém se odehrávají. U této série to ale tak úplně neplatí. Není to totiž má první série ze světa lovců stínů. Před lety jsem četla Město z kostí, první díl Nástrojů smrti, a byla tenkrát z knihy dost rozpačitá. 

   Dlouho jsem proto váhala, zda autorce mám dát druhou šanci. Jedná se o velmi oblíbenou spisovatelku a já na ni nechtěla zanevřít hned po první knize, ale odrazoval mě právě fakt, že se všechny její série odehrávají ve stejném univerzu. A já z toho světa po přečtení Města z kostí upřímně zas až tak nadšená nebyla, přišlo mi to všechno trochu překombinované a zmatečné.

   Čím se tedy Pekelné stroje liší? Částečně to bude atraktivnějším prostředím a dobou. Jedním z důvodů, proč jsem této sérii nakonec dala šanci, je moje obrovská slabost pro viktoriánský Londýn nebo lépe řečeno pro tu "romantickou" (a realitě vzdálenou) představu o něm, kterou mám ze Sherlocka Holmese a dalších příběhů. Jakmile se nějaká fantasy odehrává v kulisách Londýna, má u mě velkou šanci na úspěch, i když ve skutečnosti to mé oblíbené město ani není. Cassandře Clare se ale podařilo zavést mě do Londýna roku 1878 a já si tu atmosféru naplno užívala.

   

   Viktoriánský Londýn sám o sobě by však nejspíš nestačil. Čím ještě je tato série výjimečná? Zápletka kolem Pekelných strojů, podle kterých nese celá trilogie své jméno, mě určitě bavila a dalo by se očekávat, že právě to bude klíčem k úspěchu. Když se ale ohlédnu za celou sérií, myslím, že na samotný příběh o pekelných strojích by autorka tři knihy nepotřebovala. Rozhodně už jsem četla série, kde hlavní zápletka byla mnohem zapeklitější a obsahovala i více akce. Přesto jsem se během čtení této série ani na chvíli nenudila.

   Konečně tedy spějeme k tomu, v čem série vyniká a proč ji ani po dvou dnech po dočtení nemůžu dostat z hlavy – jsou to postavy, díky kterým je příběh tak strhující. Mnohé série jsou dějově nabité, akční a napínavé, ale během čtení zjišťujete, že vám na hlavních hrdinech vlastně moc nezáleží, nemáte k nim utvořený žádný hlubší vztah. Zde je sice hlavní zápletka na první pohled možná o něco málo slabší a vešla by se i na polovinu stránek, zato postavy a vztahy jsou autorčinou jasnou doménou.

   Už dlouho jsem se u knih tolik nenasmála a zároveň jsem hodně dlouho žádnou nedočítala se slzami v očích. Autorce se povedlo napsat postavy se smyslem pro humor, postavy, které čtenáře umí dojmout, potěšit i naštvat, postavy, které na stránkách skutečně ožívají a nejsou jen černobílé.

   Především osudy ústřední trojice jsem prožívala velice intenzivně. Ačkoliv nemám zrovna v oblibě milostné trojúhelníky, tady se autorce vztahový trojúhelník, ve kterém nešlo "jen" o lásku, povedl na výbornou. Nikdo v něm totiž netahal za kratší provaz.

   Přestože autorka používá i některá další žánrová klišé a i hlavní hrdinka je typickou reprezentantkou svého druhu – sirotek, který náhle objevuje svou skrytou schopnost a svět, o němž neměla ani ponětí, a navíc je také vášnivou čtenářkou – přijde mi, že vše zpracovala, jak nejlépe mohla. Líbilo se mi, jakou roli hrála v celé sérii literatura, vybrané citáty často příběh opravdu doplňovaly, nebyly tu jen na ozdobu. Také jsem ocenila, že vyprávění nestojí pouze na jedné postavě, příběh sledujeme z různých pohledů. Všechny postavy mi zkrátka neuvěřitelným způsobem přirostly k srdci. 

   Sérii bych doporučila všem, koho podobné fantasy série plné emocí, intrik a napětí baví. Pekelné stroje mě dokázaly naprosto pohltit a já díky nim přehodnotila svůj dosavadní názor na autorku. Snad mě stejně tak nadchne i Paní půlnoci, první díl další série ze světa lovců stínů Temné lsti, na kterou se teď chystám.

Celkové hodnocení: 100 %