Český název: Život po tobě Originální název: After You Autorka: Jojo Moyes Nakladatelství: Ikar Přeložila: Lucie Mikolajková Rok vydání: 2016 (v orig. 2015) Žánr: společenský román, romantika Goodreads |
Každé pokračování je spojené s určitým očekáváním. Když jsem se dozvěděla, že Jojo Moyes chystá pokračování jedné z mých nejoblíbenějších knih, měla jsem upřímně velmi smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla zvědavá, protože v posledních letech se tato autorka zařadila mezí mé oblíbené a já s napětím očekávám každý její nový román. Na druhou stranu jsem se dost bála a dokonce uvažovala o tom, zda vůbec má cenu druhý díl číst, protože jsem věděla, že nikdy nemůže dosáhnout kvalit prvního dílu...
Nakonec ale bylo přece jen těžké ignorovat existenci pokračování a já se rozhodla dát Životu po tobě šanci. Neměla jsem však žádná velká očekávání, abych po dočtení nebyla zklamaná. Než jsem tě poznala je totiž příběh Louisy a Willa a já věděla, že bez Willa už to nikdy nebude ono.
V druhém díle se setkáváme s Louisou po celých osmnácti měsících. Vůbec to ale není ta optimistická Louisa, jak si ji pamatujeme z prvního dílu – stále se totiž nevzpamatovala ze ztráty Willa. Stále si tak trochu vyčítá, že pro něj nedokázala udělat víc, a i když se konečně odstěhovala od rodičů a pořídila si vlastní byt v Londýně, pořád se nedokáže oprostit od toho, co se stalo, smířit se s tím a žít dál. Po jedné nešťastné nehodě začne navštěvovat Kruh nového začátku, kde se schází různí lidé, kteří všichni o někoho přišli, a vyměňují si tu své pocity a zážitky.
Její život však nabere nečekaný směr až v momentě, když se před jejími dveřmi objeví neznámá mladá dívka, která tvrdí, že je dcerou Willa Traynora, o které dosud nikdo z jeho rodiny nevěděl... A aby toho nebylo málo, je tu také přitažlivý záchranář Sam, který Louisu ošetřoval po její nehodě a na kterého později natrefí znova.
Stejně tak jako byla smíšená má očekávání, jsou smíšené i mé dojmy z této knihy. Jojo Moyes mám velice ráda, baví mě její styl psaní, smysl pro humor a také její schopnost vytvářet zajímavé postavy, které si čtenář snadno oblíbí, a originální zápletky, do kterých se vždy vedle romantického příběhu snaží zakomponovat i nějaké aktuální společenské téma. I tato kniha se příjemně četla, navzdory emotivní zápletce tu nechyběl humor a v příběhu se postupně vedle řady nových postav objevily snad téměř všechny postavy z minulého dílu.
Ale i přesto, že to pro mě rozhodně nebyl žádný propadák, musím říct, že je to asi ta nejslabší kniha, kterou jsem od autorky zatím četla. Nemělo to tu jiskru, kterou mají jiné autorčiny knihy, o prvním díle ani nemluvě. Bylo to sice pořád celkem dobré čtení, chyběl tomu ale větší spád a emoce. Nenudila jsem se, ale ani jsem neměla potřebu nutně pokračovat ve čtení. Navíc mi zvrat v podobě náhlého objevení Willovy tajné dcery přišel docela ohraný.
Nejvíc jsem si na knize užila setkání se starými postavami, to ale bylo možná také tak trochu z nostalgie. Přesto však nelituji toho, že jsem si pokračování přečetla. Na rozdíl od prvního dílu sice druhý díl nebudu číst opakovaně, ale aspoň nám autorka nabídla jistou představu, jak to s postavami z prvního dílu mohlo být dál, i když by si první díl vystačil i sám. Svým způsobem jsem to brala jako samostatnou knihu, ve které sice vystupují již známé postavy, ale která přesto vypráví úplně nový příběh, který s tím předešlým souvisí jen částečně.
Pokud jste četli Než jsem tě poznala a zajímá vás, zda druhý díl stojí za to, nedám vám žádnou jednoznačnou odpověď. Jestli ale patříte mezi příznivce Jojo Moyes, nebudete mít příliš velká očekávání a budete to brát spíš jako takové volné pokračování, myslím, že vás kniha úplně nezklame, a i přes to, že autorka už napsala mnohem lepší romány, čtení si užijete, i když to zdaleka nebude mít ten náboj prvního dílu.
Nakonec ale bylo přece jen těžké ignorovat existenci pokračování a já se rozhodla dát Životu po tobě šanci. Neměla jsem však žádná velká očekávání, abych po dočtení nebyla zklamaná. Než jsem tě poznala je totiž příběh Louisy a Willa a já věděla, že bez Willa už to nikdy nebude ono.
V druhém díle se setkáváme s Louisou po celých osmnácti měsících. Vůbec to ale není ta optimistická Louisa, jak si ji pamatujeme z prvního dílu – stále se totiž nevzpamatovala ze ztráty Willa. Stále si tak trochu vyčítá, že pro něj nedokázala udělat víc, a i když se konečně odstěhovala od rodičů a pořídila si vlastní byt v Londýně, pořád se nedokáže oprostit od toho, co se stalo, smířit se s tím a žít dál. Po jedné nešťastné nehodě začne navštěvovat Kruh nového začátku, kde se schází různí lidé, kteří všichni o někoho přišli, a vyměňují si tu své pocity a zážitky.
Její život však nabere nečekaný směr až v momentě, když se před jejími dveřmi objeví neznámá mladá dívka, která tvrdí, že je dcerou Willa Traynora, o které dosud nikdo z jeho rodiny nevěděl... A aby toho nebylo málo, je tu také přitažlivý záchranář Sam, který Louisu ošetřoval po její nehodě a na kterého později natrefí znova.
Stejně tak jako byla smíšená má očekávání, jsou smíšené i mé dojmy z této knihy. Jojo Moyes mám velice ráda, baví mě její styl psaní, smysl pro humor a také její schopnost vytvářet zajímavé postavy, které si čtenář snadno oblíbí, a originální zápletky, do kterých se vždy vedle romantického příběhu snaží zakomponovat i nějaké aktuální společenské téma. I tato kniha se příjemně četla, navzdory emotivní zápletce tu nechyběl humor a v příběhu se postupně vedle řady nových postav objevily snad téměř všechny postavy z minulého dílu.
Ale i přesto, že to pro mě rozhodně nebyl žádný propadák, musím říct, že je to asi ta nejslabší kniha, kterou jsem od autorky zatím četla. Nemělo to tu jiskru, kterou mají jiné autorčiny knihy, o prvním díle ani nemluvě. Bylo to sice pořád celkem dobré čtení, chyběl tomu ale větší spád a emoce. Nenudila jsem se, ale ani jsem neměla potřebu nutně pokračovat ve čtení. Navíc mi zvrat v podobě náhlého objevení Willovy tajné dcery přišel docela ohraný.
Nejvíc jsem si na knize užila setkání se starými postavami, to ale bylo možná také tak trochu z nostalgie. Přesto však nelituji toho, že jsem si pokračování přečetla. Na rozdíl od prvního dílu sice druhý díl nebudu číst opakovaně, ale aspoň nám autorka nabídla jistou představu, jak to s postavami z prvního dílu mohlo být dál, i když by si první díl vystačil i sám. Svým způsobem jsem to brala jako samostatnou knihu, ve které sice vystupují již známé postavy, ale která přesto vypráví úplně nový příběh, který s tím předešlým souvisí jen částečně.
Pokud jste četli Než jsem tě poznala a zajímá vás, zda druhý díl stojí za to, nedám vám žádnou jednoznačnou odpověď. Jestli ale patříte mezi příznivce Jojo Moyes, nebudete mít příliš velká očekávání a budete to brát spíš jako takové volné pokračování, myslím, že vás kniha úplně nezklame, a i přes to, že autorka už napsala mnohem lepší romány, čtení si užijete, i když to zdaleka nebude mít ten náboj prvního dílu.
Knížku jsem četla a musím říct, že jsem z ní byla docela zklamaná:( Četla se parádně, ale zkrátka tak nebylo nic, co by čtenáře zaujalo nebo nadchlo.
OdpovědětVymazatPerfektní recenze!:)
Chápu, já se opravdu snažila od knihy neočekávat vůbec nic, takže jsem zklamaná nebyla, knihy od Jojo mě baví, několikrát jsem se při čtení i zasmála, ale máš pravdu, že tomu něco chybělo, nebyly tam takové emoce a napětí. Díky. :)
VymazatMně se kniha moc líbila, i když na Než jsem tě poznala rozhodně neměla. :)
OdpovědětVymazatChystám se si ji taky přečíst :)
OdpovědětVymazateLblog