Recenze: Sůl moře

Český název: Sůl moře  Originální název: Salt to the Sea  Autorka: Ruta Sepetys  Nakladatelství: CooBoo  Přeložil: Petr Eliáš  Rok vydání: 2016 (v orig. 2016)              Žánr: historický román  Goodreads

   Americká spisovatelka s litevskými kořeny Ruta Sepetys se sama označuje za hledače ztracených příběhů. Píše o skutečných historických událostech, na které však lidstvo z nějakého důvodu zapomnělo. Ve svém nejnovějším románu Sůl moře vypráví o největší námořní katastrofě v dějinách, jež měla šestkrát tolik obětí než potopení slavného Titaniku. Přesto se o této události příliš často nemluví.

   Joana, Florian, Emilia a námořník Alfred – to jsou čtyři mladí vypravěči tohoto příběhu. Každý z nich pochází z jiné země, musí se vyrovnat s vlastní minulostí a každý také něco tají. Společnými silami se však všichni chtějí dostat na palubu lodi Wilhelm Gustloff. Krutosti války pro ně ale nástupem na palubu bohužel nekončí...

   Kniha se skládá z povětšinou pouze dvoustránkových kapitol a je napsaná typickým stylem autorky, kterého jsem si všimla už u jejího prvního románu. Přijde mi, že umí vyjádřit málo slovy hrozně moc věcí. Když listujete její knihou, všimnete si na první pohled krátkých kapitol i relativně krátkých vět, nejsou tu žádné dlouhé popisy, všechno je popsáno velmi stručně až stroze, bez nějakých košatých souvětí. A přesto se v těch slovech skrývá hodně významu. Žádná "zbytečná" slova navíc a o to větší váhu pak má každá věta. Celé vyprávění působí neskutečně surově a autenticky.

   Ačkoliv jádrem příběhu je ona již zmiňovaná námořní katastrofa, bylo by mylné se domnívat, že se celá kniha odehrává na moři. První dvě třetiny románu mapují zdlouhavou cestu, kterou musí hlavní hrdinové urazit, aby se vůbec dostali do přístavu. A právě při této cestě se zkříží osudy Joany, Floriana a Emilie. Opět tu musím vyzdvihnout autorčin styl psaní a schopnost na celkem malém prostoru dokonale vykreslit každou postavu příběhu. K postavám jsem si vybudovala silný vztah, a to je jeden z důvodů, proč se k této knize budu ráda vracet. Je to jeden z mála válečných příběhů, který si chci určitě přečíst znova.

   Dále bych chtěla zmínit autorčinu podrobnou rešeršní práci, i když je totiž samotný příběh smyšlený, mnoho detailů v knize je inspirováno skutečnými osudy. Autorka sama navštívila všechna místa, mluvila s přeživšími, studovala nejrůznější dostupné zdroje, a pokud jste byli přítomni na autorčině skvělé besedě v Praze, víte, že třeba postava Alfreda vznikla na základě studií mladého Adolfa Hitlera. To svědčí o tom, že si autorka s knihou dala ohromnou práci a vše důkladně promyslela.

   Když jsem před více než dvěma lety četla V šedých tónech, autorka mě tím příběhem naprosto ohromila. Letos se jí to povedlo zase, ani po dočtení nemůžu ten příběh dostat z hlavy. Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla s Rutou Sepetys setkat a nechat si od ní podepsat všechny tři její romány, které mají čestné místo v mé knihovně. Do knihy Sůl moře mi autorka kromě věnování napsala také "History holds secrets!". Sama říká, že to nejsou její příběhy, ona jen dává hlas těm, kteří sami svoje příběhy vyprávět nemohou. Každý příběh ale potřebuje i své čtenáře.

   Proto neváhejte a pusťte se do čtení. Ten příběh si totiž vaši pozornost jednoznačně zaslouží.
Zaslouží si, aby ho lidé znali.

Celkové hodnocení: 100 %

→ Recenze na V šedých tónech ←