Kniha, která mě opravdu rozplakala

Projekt z dílny VeEee.

Opět je tu článek do Třicetidenního knihobraní. Jak jste si nejspíš všimli, vynechala jsem dvě témata - "Kniha, jejíž hlavní hrdina/ka je absolutně nemožný/á" (sice mě napadlo hned několik hlavních hrdinek, které bych mohla uvést, ale žádnou z knížek nemám doma) a pak i "Kniha, při které jsem se opravdu červenal/a" (tady mě opravdu nenapadla žádná kniha, možná bych mohla uvést jednu urbanku, ale i tu jsem měla jen půjčenou z knihovny...). Takže pokračuju již se sedmým tématem:
Kniha, která mě opravdu rozplakala
Popravdě řečeno, nejsem ten typ, kterého kniha snadno rozbrečí. Vlastně u knih většinou nepláču. Ne snad, že bych byla taková "necitlivka", spíš nejsem extrovert. Ale je tu jedna kniha z nedávné doby, u které jsem si přála brečet, aby se mi ulevilo... Protože byla místy tak moc smutná, že jsem z toho byla vážně zničená.

Jojo Moyes - Než jsem tě poznala

Hodně emotivní příběh, který působí tak skutečně, že jsem měla potřebu o něm stále přemýšlet. Když už jsem byla donucena knihu odložit, jen jsem otupěle zírala... Kniha mě dokázala rozesmát, ale taky mi zlomila srdce. Sice jsem nebrečela, ale chtěla jsem...

Asi ani nemá cenu o této knize psát něco dalšího, prostě si přečtěte moji recenzi.