Český název: Proč jsme se rozešli
Originální název: Why We Broke Up
Autor: Daniel Handler Ilustrovala: Maira Kalman
Nakladatelství: CooBoo
Přeložila: Romana Bičíková
Rok vydání: 2016 (v orig. 2011)
Žánr: young adult
Goodreads |
„Řeknu ti, proč jsme se rozešli, Ede. Napíšu ti to v tomhle dopise, celou pravdu o tom, co se stalo. A pravda je taková, že jsem tě zatraceně strašně moc milovala.“
Těžko byste hledali knihu s výmluvnějším názvem než Proč jsme se rozešli. Vlastně je to docela obyčejný příběh. Min se rozchází s Edem, a tak mu předá krabici se všemi možnými předměty, které nashromáždila během jejich krátkého vztahu – od vstupenek do kina přes ukradenou cukřenku až po různé vzkazy a dárky od Edy a podobně. Každý z nich je upomínkou na něco, co spolu zažili. K tomu napíše dlouhé psaní.
Celá kniha je tak napsaná jako dopis adresovaný Edovi, ve kterém Min popisuje jejich vztah a důvody, proč se rozešli. Ačkoliv je příběh opravdu celkem prostý, není to žádné nudné čtení. Kniha vás totiž naprosto okouzlí svým originálním zpracováním. Je plná barevných ilustrací, které jsou vážně nádherné.
Musím však zdůraznit, že ilustrace tu nejsou pouhým doplňkem, aby kniha působila zajímavěji. Jsou nedílnou součástí příběhu. Stejně tak jako Ed vytahuje z krabice jednotlivé předměty, které Min zmiňuje ve svém dopise, i čtenář tyto věci objevuje v knize v podobě ilustrací. Ilustrace tak mají svoji nepostradatelnou funkci.
Dalším zajímavým aspektem knihy je styl psaní. Nedá se říct, že by to bylo charakteristické pro celý román, ale občas, když autor popisuje nějakou situaci, nabaluje na sebe další a další věty, až vznikne tak dlouhý proud myšlenek, že zabere skoro celou stránku. Také stojí za zmínku, že Min miluje staré filmy a chce se stát režisérkou, takže si často důležité momenty představuje jako scény z filmu nebo je k různým filmovým scénám přirovnává.
Kniha je v každém případě napsaná velice poutavě a čte se velmi rychle. Stránky ubíhají, ani nevíte jak. Mám pocit, že skoro víc než samotné čtení knihy mi trvalo kochání se nad obrázky. K ilustracím jsem se při čtení vždycky vracela a stále mě baví si je prohlížet.
Musím však zdůraznit, že ilustrace tu nejsou pouhým doplňkem, aby kniha působila zajímavěji. Jsou nedílnou součástí příběhu. Stejně tak jako Ed vytahuje z krabice jednotlivé předměty, které Min zmiňuje ve svém dopise, i čtenář tyto věci objevuje v knize v podobě ilustrací. Ilustrace tak mají svoji nepostradatelnou funkci.
Dalším zajímavým aspektem knihy je styl psaní. Nedá se říct, že by to bylo charakteristické pro celý román, ale občas, když autor popisuje nějakou situaci, nabaluje na sebe další a další věty, až vznikne tak dlouhý proud myšlenek, že zabere skoro celou stránku. Také stojí za zmínku, že Min miluje staré filmy a chce se stát režisérkou, takže si často důležité momenty představuje jako scény z filmu nebo je k různým filmovým scénám přirovnává.
Kniha je v každém případě napsaná velice poutavě a čte se velmi rychle. Stránky ubíhají, ani nevíte jak. Mám pocit, že skoro víc než samotné čtení knihy mi trvalo kochání se nad obrázky. K ilustracím jsem se při čtení vždycky vracela a stále mě baví si je prohlížet.
Při čtení jsem si však připadala tak trochu jako Al, kamarád hlavní hrdinky, který často prohlašoval, že na to nemá názor. Protože jsem dlouho nevěděla, zda hlavní hrdinka má právo být tak zahořklá, nebo zda to přece jen nepřehání. Vždyť spolu chodili jen něco přes měsíc. Zaslouží si vůbec Ed takový dopis plný výčitek? To už ale musíte zhodnotit sami, závěr vám prozrazovat nebudu.
Jak už jsem zmínila v úvodu, ten příběh je ve své podstatě dost prostý a možná vám hlavní hrdinka bude někdy připadat trochu naivní, na druhou stranu v té jednoduchosti je právě síla tohoto románu – není to žádné drama, nejsou tu žádná tajemství z minulosti, nehody, nemoci a nevím, co všechno, je to zkrátka takový příběh ze života, o nejspíš první velké středoškolské lásce, která se nakonec tak úplně nevyvedla.
Jak už jsem zmínila v úvodu, ten příběh je ve své podstatě dost prostý a možná vám hlavní hrdinka bude někdy připadat trochu naivní, na druhou stranu v té jednoduchosti je právě síla tohoto románu – není to žádné drama, nejsou tu žádná tajemství z minulosti, nehody, nemoci a nevím, co všechno, je to zkrátka takový příběh ze života, o nejspíš první velké středoškolské lásce, která se nakonec tak úplně nevyvedla.
A svým způsobem je ta kniha i přes svou obyčejnost poměrně netradiční. Určitě už jste četli celou řadu románů, ve kterých se dvě postavy tak dlouho hledaly, až se nakonec našly, daly se dohromady a končilo to velkým happy endem. Kolik jste jich ale četli o tom, jak dva byli spolu a rozešli se? Už jen proto byste knize Proč jsme se rozešli měli dát šanci. A také kvůli těm krásným barevným ilustracím, na které jsem se při čtení prostě nemohla vynadívat.
Na tuhle knihu se nemůžu dočkat! Skvělá recenze:))
OdpovědětVymazatTak ať se knížka líbí! :)
VymazatTahle knížka vypadá dost zajímavě a na boží ilustrace se jenom třepu, takže se po ní nejspíš časem podívám :D díky za tip
OdpovědětVymazatKnihu jsem prolistovala v knihkupectví a vypadá fakt dobře! :)
OdpovědětVymazatMoc pěkná recenze :) Pořád váhám, jestli se do knihy pustit :) Podle anotace mi přijde taková obyčejná a moc mě neláká, ale šanci jí nakonec asi dám :)
OdpovědětVymazatSkvělá recenze! :)
OdpovědětVymazatKnihu si asi nepořídím, ale určitě si najde mnoho nadšených čtenářů :)
Waw, tohle je super recenze! Najdu si ještě nějaké a při dalších obdobných recenzích, jako je ta tvoje, jdu do knihovny (či na uloz.to) :)
OdpovědětVymazat