Svět knihy 2015, poslední dny na gymplu, co bude dál?

Název článku zní dost divně, ale nevěděla jsem, jak jinak shrnout vše, co vám chci sdělit. Poslední článek je ze začátku dubna a máme konec května...takhle neaktivní bývám nanejvýš během letních prázdnin, jinak se snažím alespoň jednou týdně na blog něco přidat. Ale jak už jsem se několikrát zmiňovala na FB i na blogu, patřím k těm, kteří letos maturovali. Takže poslední týdny pro mě byly dost hektické. 

Článek doplňují fotky dárečků, které jsem si odnesla z letošního Světa knihy.

Maturovala jsem ve středu od 8h. Začátkem týdne jsem se z toho psychicky hroutila. Ve středu ráno jsem myslela, že vůbec nevstanu z postele. Bylo mi vážně hrozně špatně, úplně na zvracení. Upřímně, nebála jsem se toho, že neudělám maturitu. Učila jsem se. Ale měla jsem strach, že u těch ústních budu tak nervózní, že to prostě zvorám. Nenávidím ústní zkoušky. Radši bych psala deset písemek a měla bych větší klid. Vážně, já prostě nejsem dobrý řečník. A mluvit někde před lidmi, pod tlakem...fakt mi z toho bylo na nic.

Neskutečně spolu ladí! ♥

Naštěstí ze mě největší část trémy odpadla již po první zkoušce. Prošla jsem si totiž tím nejhorším, a tak už jsem pak byla víc v pohodě. Těsně před zkouškou z angličtiny jsem si totiž říkala, že hlavně nechci britskou a americkou historii. Samozřejmě jsem si ji vytáhla. V tu chvíli jsem myslela, že je to můj konec. Ale nakonec se mi podařilo shromáždit na potítku naprosto náhodná fakta, na která jsem si zrovna vzpomněla. A i když to nemělo hlavu a patu a ke konci jsem prohlásila, že 11. září 2001 byl teroristický útok na Světové obchodní centrum v LONDÝNĚ (v poznámkách jsem samozřejmě měla NY), stejně jsem na sebe pyšná, že jsem tu krizovou situaci nakonec nějak zvládla.

Nevím, jestli někoho má maturita zajímá, ale když už jsem začala o té angličtině, tak ještě krátce shrnu zbytek... Z povinné četby jsem si vytáhla Quo Vadis, z toho jsem měla docela velkou radost, protože je to kniha, o které by se dalo mluvit hodiny. A pobavil mě neumělecký text - požární předpis (kdo četl Quo Vadis, snad pochopí souvislost s knihou :D). Potom přišla na řadu němčina. Tam jsem z výsledku dost zklamaná a stydím se za to, že mám dvojku. Ne proto, že by to byla špatná známka, ale když se hlásíte na VŠ na germanistiku a vždycky jste měli z němčiny jedničky... Ale nějak mi ta zkouška nesedla, i když jsem neměla nejhorší téma. Trošku mě to upřímně mrzí.

Svět knihy 2015, pult před stánkem nakladatelství Euromedia - "My nevíme, jestli jsme tu správně..." "Ale určitě jste, vy mi jdete říct tu sprosťárnu. Tak spusťte." My s kamarádkou unisono: „Krávy špatný. Bizoni dobrý.“ ...aneb co člověk neudělá pro placku od Yoli! :D (ale nechápu, co je sprostého na kravičkách a bizonech)

Ale zase jsem si spravila náladu na zeměpise, kde jsem se hrozila, že si vytáhnu nějakou litosféru a nakonec geografie terciéru, cestovní ruch a mezinárodní obchod. :) To byla hrozně pohodová otázka, takže jsem to dala za jedna. Nakonec to vypadá, že odmaturuji i s vyznamenáním, což jsem ani nečekala, ale nejhorší známka zrovna z němčiny... Ach jo, to mi nedá spát. Ale nedá se nic dělat. Každopádně si za to můžu i sama, vážně se mi to úplně na 100 % nepovedlo. Nemyslete si ale, že jsem nějaká šprtka, mně by vážně dvojka nevadila, jen ta ironie, že je to zrovna z předmětu, který jsem považovala za svou nejsilnější stránku...

Konečně bych ale mohla napsat i něco o Světě knihy. Můj třetí ročník v řadě. Původně jsem nepočítala s tím, že tam půjdu, když veletrh vycházel na víkend před mou ústní maturitou. Ale nakonec jsem šla i s kamarádkou, která maturovala hned v pondělí. A myslím, že to bylo nakonec skvělé rozhodnutí, protože člověk se vážně potřeboval odreagovat a přijít na jiné myšlenky. I když jsem se doma pořád jen neučila, stejně jsem na to neustále myslela a stresovala se. Ale na veletrhu na to člověk tak trochu zapomněl, a to bylo super.

Nebyly jsme ale na veletrhu dlouho, jen jsme rychle obešly stánky, stavily si na srazu s CooBoo, kam jsem byla pozvaná, a jely zase domů... Strávily jsme tam celkem asi tak dvě hodiny. Ale stejně to stálo za to. I když jsem si nic nekoupila - poprvé za tři ročníky, na kterých jsem byla. Upřímně, i když mám veletrh ráda a všechny ročníky jsem si zatím užila, přijde mi, že z hlediska výhodných akcí je to rok od roku slabší. U některých stánků jsem si pamatovala i slevy z loňských let a často měli letos slevu nižší. Já vím, že veletrh není jen o akcích, ale i o prezentaci samotných nakladatelstvích a o programu, který v rámci veletrhu pořádají.

Ale když je člověk zvyklý nakupovat na internetu, tak si nekoupí se slevou knihu za 250 Kč, když ví, že se dá sehnat i pod 200 Kč. Navíc před vchodem rozdával ještě Dobrovský slevu 20 % na celý nákup u nich, která platí až někdy do půlky června. Taky mě zklamalo, že zrovna letos, když jsem si chtěla koupit Nejkrásnější, neměl Egmont na veletrhu stánek. Vždycky tam byli a letos ne. Takže jsem si nakonec vůbec nic nekoupila. Ale díky CooBoo jsem přesto s prázdnou neodešla. Nebojte, také se s vámi brzy o nějaké ty dárečky podělím... ;)

Tato fotka už se Světem knihy nesouvisí... To jsou mé nejnovější knižní přírůstky. Ale nebudou nejnovější dlouho, protože už jsem si objednala další nové (Sherlocka a Nejkrásnější)!

Každopádně návrat do "normálního života" po maturitě zatím postupuje velmi pomalu... Včera jsem konečně spala celou noc, dokonce 10h v kuse. A dneska jsem měla po dlouhé době pořádný hlad a konečně jsem začala zase jíst s chutí. :D Dokonce jsem rozečetla Fangirl a píšu článek na blog - to už je skoro běžný stav. :) Mám tu opravdu pěknou hromádku knih za tu dobu, co jsem neměla na čtení čas: Jen jeden rok, Lovec očí, Druhá stříbrná kniha snů, Ostrov lhářů, Šepotání... To bude recenzí! Teď ještě zvládnout ty přijímačky na VŠ začátkem června. Snad to vyjde. Doufám. I když mám dvojku z němčiny. :D Radši už končím. 

Na závěr děkuji nakladatelství CooBoo za pozvání na veletrh, skvělý sraz a dárky. A také vám čtenářům blogu, kteří jste dočetli až sem! I těm, kteří pár řádků při čtení přeskočili... :D