 |
Český název: Překroč svůj stín
Originální název: Pushing the Limits
Autorka: Katie McGarry
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014 (v orig. 2012)
Žánr: dívčí román
Goodreads |  |
Anotace: Nikdo neví, co se stalo té noci, kdy se z Echo Emersonové, populární
holky, stal outsider s podivnými jizvami na rukou, o kterých si špitá
celá škola. Dokonce ani Echo nezná celou pravdu. Ale byla by moc ráda,
kdyby se vše vrátilo k normálu. Ovšem když se v jejím životě zjeví Noah
Hutchins, hezoun v černé kožené bundě, co holky vlastně jen využívá,
svět se jí obrátí vzhůru nohama takovým způsobem, že si to ani v
nejdivočejších snech nedovedla představit.
Noah jí totiž rozumí.
A pomůže jí najít odpovědi.
Přitom by neměli mít vůbec nic společného.
A se všemi těmi tajemstvími, která v sobě oba nesou, je v zásadě nemožné, aby byli spolu. Přesto nedovedou potlačit vzájemnou přitažlivost. A Echo se ptá sama sebe, jak daleko může zajít, aby překročila vlastní stín.
Noah jí totiž rozumí.
A pomůže jí najít odpovědi.
Přitom by neměli mít vůbec nic společného.
A se všemi těmi tajemstvími, která v sobě oba nesou, je v zásadě nemožné, aby byli spolu. Přesto nedovedou potlačit vzájemnou přitažlivost. A Echo se ptá sama sebe, jak daleko může zajít, aby překročila vlastní stín.
Román je vyprávěný ze dvou pohledů, které se pravidelně po kapitolách střídají - z pohledu Echo a Noaha. Oba potkalo velké neštěstí, které jim zničilo život. Každý má o tom druhém nějaké předsudky. Pravděpodobně by se ve škole nadále míjeli bez povšimnutí, kdyby jim jejich nová školní terapeutka, paní Collinsová, nedomluvila společné doučování.Náhle mezi nimi přeskočí jiskra, a i když si to nejdříve nechtějí připustit, vzájemnou přitažlivost nedokáží dlouho skrývat. Aby jejich vztah mohl fungovat, musí si ale nejdříve oba vyřešit svoji vlastní minulost. Ani pro jednoho z nich to však nebude zrovna procházka růžovou zahradou. Čekají je složitá rozhodnutí i vzpomínky, které bolí...
Anotace podobná tolika jiným knihám, ale přesto člověk nikdy neví, jestli zrovna tato není ta výjimečná, která bude stát za to. Autorka se v tomto případě rozhodně nesnaží o obyčejnou přeslazenou romanci, její příběh má být mnohem vážnější, silnější. Tragičtější osud hlavních hrdinů si lze jen těžko představit a kniha líčí mnoho dramatických scén, které mají pravděpodobně vyvolat u čtenářů celou řadu emocí. Bohužel u mě to celé nějak nefungovalo.
Vím, že mnoho lidí o knize básnilo, že je neuvěřitelně emotivní, ale mě z nějakého důvodu nezasáhla vůbec. Vážně ve mně nezanechala žádný dojem. Žádný šok, smutek, nic. Četla jsem knihy, které mi zlomily srdce, bylo mi z nich do breku, musela jsem o nich stále přemýšlet, ale tento příběh mě nechal zcela chladnou. Možná tam těch tragédií bylo dohromady prostě až moc. Samotný příběh Echo nebo samotný příběh Noaha by už sám o sobě stačil, kdyby byl nějak lépe zpracovaný. Ale takhle mě kniha vůbec nevtáhla do děje.Ani samotný vztah Echo a Noaha nepůsobil přirozeně, přišel mi příliš náhlý a takový vynucený. Klasická dvojka "bad boy a slušná holka", jen trochu okořeněná tím, že oba postihla v životě nejedna tragédie. Nepůsobilo to na mě ale moc věrohodně.
Nechci ale jen kritizovat, protože kniha se vlastně četla dobře. Nebyla pro mě sice tak napínavá, že bych ji nemohla odložit, ale zase nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Přečetla jsem ji asi za čtyři dny. Pocitu zklamání se však ubránit nedokážu. Trochu mě při čtení napadalo srovnání s Perfect Chemistry. Možná proto, že tato kniha mě podobně zklamala. Oba příběhy mi přišly plné klišé.
Ale abych nebyla úplně nefér, napadalo mě při čtení i srovnání s knihou Bez naděje, kde možná najdeme stejná klišé, ale přesto se mi tato kniha líbila. Tam to ale zachraňoval autorčin návykový styl psaní, který mně osobně tak moc sedl, že jsem dokázala přimhouřit oči a tolik mi to nevadilo. Tady to ale nezachránil ani konec, který byl i celkem předvídatelný. Vlastně v celé knize není žádný zásadní zvrat.Asi vůbec nejzajímavější postavou příběhu je paní Collinsová, školní terapeutka, která prostupuje celou knihou a v příběhu hraje dost důležitou roli. Jinak jsem si žádnou z dalších postav moc oblíbit nedokázala, včetně hlavních hrdinů. Vlastně ještě bych možná zmínila mladší bratry Noaha.
Nakonec jsem ze čtení taková rozpačitá. Tato kniha mi jednoduše moc nesedla, i když se nedá říct, že je špatná. Jen jsem tomu příběhu nějak nedokázala uvěřit a prožít ho. Nepůsobilo to na mě tak živě a realisticky, jak to ve svých dojmech popisovali nadšení čtenáři. Ale každý je holt jiný. Za sebe knihu hodnotím spíše průměrně, protože jsem v daném žánru četla tituly, které byly originálnější a dokázaly mě hodně silně zasáhnout.
Upřímně jsem o téhle knize ještě neslyšela, ale téma mi připadá už dost ohrané. Děkuju za recenzi, byla skvěle napsaná! :) Knize šanci nejspíš dám, tak uvidíme, jak dopadne :))
OdpovědětVymazatMůžeš to zkusit, většina lidí byla z knihy nadšená, takže je dost velká šance, že se ti kniha bude líbit více než mě... Ale máš pravdu, že to téma je už hodně ohrané. Někdy ale ani nevadí, když příběh není originální, ale musí to člověku sednout.
VymazatMě se docela dost líbila. :) Ale zrovna teď čtu Jen si troufni, a v podstatě je to ta samá lajna, jako Překroč svůj stín. :o Ale jak píšeš, každý jsme jiný a každému sedne něco jiného. :)
OdpovědětVymazatVážně 100 lidí, 100 chutí... Když jsem teď na Goodreads četla některé reakce na tuto knihu, měla jsem pocit, že jsem musela mít ve svém výtisku nějaký úplně jiný text nebo co. :D Protože jsem nechápala, jak někdo mohl brečet u knihy, která se mnou ani nepohnula, přitom si nemyslím, že bych byla tak bezcitná čtenářka. :D Sama si nedokážu představit, jak tohle někoho dojalo k slzám...
VymazatPo 150 stránkách jsem to s tou knihou vzdala, takže tě vlastně obdivuji, že jsi to s ní dotáhla až do konce. Já fakt nemohla, bylo mi líto na ni plýtvat svůj drahocenný čas. Vůbec ničím mě to nezaujalo - z postav jsem byla akorát tak otrávená, na emoce mi to taky nijak nezapůsobilo a vlastně jsem byla i tak trochu znechucená tím, jak je v knize podána ta bipolární porucha, přitom podobně nemocným lidem by se mělo pomáhat než naopak. Fakt jsem doufala, že se to ještě třeba zlepší, vzhledem k nadšení všech ostatních, ale ono ne. Takže tě naprosto chápu, že se ti to nijak zvlášť nelíbilo, jop. :)
OdpovědětVymazatJá právě strašně nerada nechávám knihy nedočtené, pokud to vážně není tak hrozné, že bych to odložila už po prvních stránkách a nešlo to číst dál. Už několikrát se mi totiž stalo, že jsem knihu třeba i po 100, 150 stranách odložila, a pak když jsem se k ní vrátila, zjistila jsem, že na dalších stránkách příběh nabral na obrátkách a najednou ta kniha byla skvělá. Třeba i můj milovaný Polibek pro Annu mě začal bavit až na nějaké 120. stránce, ale pak to zase byla jízda plná emocí jak na horské dráze až do konce a stálo to za to. Takže tu knihu nechci odložit, když je ještě šance, že se to zlepší. Navíc tohle byla kniha, na kterou jsem se dost těšila a měla jsem poměrně velká očekávání. Všichni psali, jak je to hrozně emotivní, a tak jsem prostě nemohla uvěřit tomu, že by ten příběh se mnou ani nehnul. Pořád jsem věřila, že to ještě bude lepší. A také když knihu nedočtu, nemůžu ji ohodnotit a napsat na ni recenzi, což mi přijde jako škoda, protože to dělám už skoro automaticky a baví mě to. A někdy se hodí mít na blogu i nějakou méně nadšenou recenzi, aby si čtenáři nemysleli, že všechny knihy jen chválím. :D Ale už jsem také měla pár knih třeba z knihovny, které jsem nedočetla, když mě prvních 100 stran vůbec nechytlo. Ale když je ta kniha moje vlastní, tak mi to přijde jako škoda. A u recenzních výtisků je to jasné, ty se dočíst prostě musí, i když si člověk vybere špatně. Povinná četba je pak kapitolou sama pro sebe, také jsem přečetla pár knih do školy, co mě vůbec nebavily, ale přes pár jsem se upřímně nepřekousala vůbec.
VymazatVážně jsem ti za tuhle recenzi vděčná. Myslím, že mám na knížky v tomhle ohledu dost podobný vkus a dlouho jsem přmýšlela, proč je tato knížka tak dobře hodnocená a jestli mi za to stojí, i když romance moc nemusím, ale taky se mi Bez naděje docela líbilo. Tvoje recenze mi pomohla se rozhodnout, že v nejbližší době do knihy investovat nebudu, díky! :D :)
OdpovědětVymazatSice nerada odrazuji čtenáře od přečtení knihy, ale jsem ráda, že ti má recenze pomohla v rozhodování. :D Možná stojí za to si spíš knihu půjčit třeba v knihovně, pokud teda máš tu možnost, a zkusit, jestli by to byl zrovna tvůj šálek kávy... ;)
VymazatMožná se k ní dostanu, neboj, jenom jí asi nebudu kupovat. :)
VymazatA označila jsem tě do TAG, který jsem na českých blozích ještě neviděla - EMOJI book tag. Kdyby ses chtěla zapojit, budu ráda. :)
Právě jsem knihu dočetla a naprosto souhlasím, kniha pojednává o tolika emotivních a dojemných momentech a se mnou to ani nehnulo. A já jsem schopná se rozněžnit i nad jídelním lístkem, když za to stojí :P
OdpovědětVymazat