Hlavně neztrácet naději...

Krásná YOLI záložka nesmí u Ztracené naděje chybět...

   Rozhodla jsem se po dlouhé době napsat takový vykecávací článek. Mám teď ve škole celkem nabitý program, hlavně tento a příští týden je toho vážně dost, takže teď nemám moc času na čtení a na blog. Už se vážně těším, až z té školy vypadnu, nebaví mě to tam. Aspoň že příští rok se zbavím předmětů jako fyzika nebo chemie. Chtěla bych se alespoň teď, na samém konci školního roku, trochu učit a vytáhnout, co se dá. :D Takže na blog nezbude čas. Ale přesto bych se s vámi ráda podělila o knižní a filmové zážitky posledních dnů, stojí za to. ;)

   Zrovna teď čtu Ztracenou naději a zatím se mi líbí snad ještě víc než první díl. Trochu jsem se toho bála, říkala jsem si, jestli není pokračování zbytečné, když je to vlastně jen "ten samý příběh" z jiného pohledu. Ale baví mě to a hlavně na rozdíl od Bez naděje, kde hlavní zvrat a vysvětlení přišly až v půlce, tady již od samého začátku známe všechny souvislosti, a tak se příběh zdá logičtější. Konečně čtenář chápe to divné chování Holdera na začátku prvního dílu a další zvláštní věci, které až teď dávají úplný smysl. Navíc se kniha více zabývá i příběhem Les. Jsem z knihy prostě opravdu nadšená a jsem ráda, že jsem se snad už konečně zbavila mé čtecí krize. Protože tahle kniha se díky skvělému čtivému stylu Colleen Hoover, který mi vážně sedí, čte jako po másle.

Když už jsem byla v blízkosti Neoluxoru, musela jsem se stavit pro nové číslo jejich magazínu.

   Dneska jsem se navíc konečně dostala do kina na Divergenci a měla jsem skoro soukromé promítání! Původně jsem totiž měla jít na sraz s předpremiérou, bohužel jsem ale náhle onemocněla... Naštěstí jsem získala od Bontonfilmu jednu volnou vstupenku. Jelikož ale byla jen jedna a platila jen do konce května, nezbývalo mi nic jiného, než se poprvé v životě vydat do kina úplně sama. I když jsem ve všední den nečekala narváno, přesto mě překvapilo, když jsem deset minut před začátkem filmu vstoupila do liduprázdného sálu. Když těsně před promítáním zhasla světla a začala hrát vážně hrozivě znějící hudba, skoro jsem je podezřívala, že se mě snaží z kina vyhnat. Vážně jsem si v jednu chvíli připadala jak v nějakém hororu "Sama v kině". :D Poté začaly reklamy a já už se pomalu smířila s tím, že hrají jen pro mě, ale nakonec přece jen před začátkem filmu dorazily ještě dvě slečny. Každopádně mi přišlo, že si kino nedostatek diváků kompenzuje počtem reklam, byly totiž nekonečné...

   Myslela jsem si, že se filmu už ani nedočkám. Ale dočkala jsem se a musím říct - stálo to za to! Film se vážně povedl. Divergence patří mezi moje nejoblíbenější knihy vůbec, a tak jsem samozřejmě měla své obavy, abych z filmového zpracování nebyla zklamaná. A nejsem, naopak, jsem nadšená. Film je hodně věrný knize, a i když bylo pár věcí vynecháno nebo zjednodušeno, celkově to z příběhu nic neubralo. Pohltil mě stejně jako kniha. Rozhodně nejlepší film, co jsem zhlédla za poslední dobu. Jestli se tento týden o nějaké hodině ve škole budu nudit, sepíšu určitě podrobnější recenzi (ve středu máme vlastně dvouhodinovku fyziky, takže to vypadá HODNĚ nadějně!).

   A to je asi vše, co jsem chtěla napsat. Vlastně ještě jedna drobnost - kdo všechno jde ve čtvrtek na knižní sraz a předpremiéru Hvězdy nám nepřály? :) Jelikož mám školu do dvou hodin, tak nevím, jestli stihnu dorazit na sraz hned na třetí, ale budu se snažit přijít co nejdřív. Každopádně na film už jsem zvědavá (mám nějaký filmový týden :D). A snad se konečně seznámím s blogerkami, s kterými se stále míjíme (viď, Rachel Roo?). Už se moc těším.