sobota 22. února 2014

Recenze: V šedých tónech

18000063
 Český název: V šedých tónech
 Originální název: Between Shades of Gray      
 Autorka: Ruta Sepetys
 Nakladatelství: CooBoo
 Rok vydání: 2013 (v orig. 2011)      
 Žánr: historický román
 Goodreads
12913325                         
Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.

Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.

Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…


   Ruta Sepetys se rozhodla napsat román V šedých tónech proto, že chtěla upozornit na opomíjené dějiny pobaltských států během druhé světové války. Ačkoliv sama se narodila a vyrostla v Americe, její otec pocházel právě z Litvy, odkud jsou i hlavní hrdinové této pozoruhodné knihy. Zatímco o válečných dějinách například Německa toho většina lidí ví dost, ať už z knih nebo z filmů, kolik jste toho slyšeli o historii Litvy, Lotyšska nebo Estonska? V roce 1939 tyto státy obsadil Sovětský svaz a znovu se objevily v mapách až v roce 1990...

http://www.yalsa.ala.org/thehub/wp-content/uploads/2014/03/RutaSepetys.jpg
   Kniha začíná nocí, kdy na dveře bytu rodiny Vilkasových začne bušit NKVD - sovětská tajná policie. Dají jim pouze 20 minut na sbalení věcí, pak je naloží do náklaďáků a odvezou na nádraží, kde je v dobytčácích přepraví až na Sibiř. Cesta trvá několik týdnů a tisíce zatčených přežívá v hrůzných podmínkách. Lina a její zbylá rodina, matka a bratr Jonas, netuší, kde se nachází jejich otec, ani zda vůbec ještě žije. NKVD je nejprve dopraví do pracovních táborů, kde stráví několik měsíců tvrdou prací. Hlad, bídu, nemoci i smrt, to všechno zažívají lidé na Sibiři. To nejhorší je ale ještě čeká, když část z nich musí absolvovat další cestu, a to až za polární kruh, kde musí přežít těžkou zimu a půl roku trvající polární noc...

  Kniha je psaná v krátkých kapitolách a je rozdělena na tři části. V některých kapitolách nalezneme i různé Lininy vzpomínky, které jsou od zbytku příběhu odlišeny kurzivou. Ze začátku se kniha čte velmi rychle, ale čím více se člověk blíží závěru, tím těžší je pokračovat ve čtení. Já musela ke konci knihu několikrát na chvíli odložit, odpočinout si a rozdýchat to, abych měla sílu pokračovat dál ve čtení.

http://storage.readingaftermidnight.com/wp-content/uploads/2013/02/readingaftermidnight-between-shades-of-gray-quote.jpg  Asi nemusím ani dodávat, že je to velice emotivní čtení. I když je to již moje několikátá kniha odehrávající se během druhé světové války, nikdy mě nepřestane udivovat a šokovat ta krutost. To, jak nelidsky zacházeli s deportovanými, jako by to byla zvířata. To, jak se strážní chovali, jak je šikanovali a přímo se bavili a smáli nad jejich neštěstím a utrpením. I když to byli vlastně nevinní lidé, měli je za zločince. Určitě jste se už setkali s podobnými příběhy o Židech, ale je třeba si uvědomit, že to nebyl jen Hitler, kdo vraždil. I za Stalinovy éry přišly o život miliony lidí (odhaduje se, že přes 20 milionů, jak jsem se přesněji dočetla v Poznámkách autorky na konci knihy).

   Tato kniha rozhodně patří mezi ty, které by si měl přečíst každý, koho aspoň trochu zajímají dějiny a osudy lidí během druhé světové války. Tuším, že o osudech Litevců toho zase tolik napsáno nebylo, a o to je tento román cennější a hodnotnější. I když je to smutné a tragické čtení, stojí za to si to přečíst. Autorka se opravdu snažila napsat knihu co nejvěrněji a nejautentičtěji. Sama se během psaní knihy vypravila do Litvy a sbírala příběhy od pamětníků a jejich potomků, aby neupadly v zapomnění. Ti, co přežili deportace, totiž ještě dlouho po druhé světové válce vůbec nesměli o svých zážitcích mluvit, pokud nechtěli být znovu zatčeni.

   Doufám, že vás neodradí, že se jedná o knihu z války a najdete si na tento příběh čas, i když to není žádné veselé a oddechové čtení. Já vám mohu V šedých tónech jen a jen doporučit. Je to další zajímavý příběh, který ve mně vyvolal mnoho emocí a na který budu hodně dlouho vzpomínat. I jsem se díky němu opět poučila. Není to tak objemná kniha, jako většina jiných historických románů, ale to jí neubírá na kvalitě. Snad jsem vás na tuto knihu aspoň trochu nalákala, protože by byla opravdu velká škoda, kdyby vám tento neobyčejně silný příběh unikl.

Celkové hodnocení: 100 %

16 komentářů :

  1. Mám ráda knížky, které ukazují náhled i z druhé strany. O téhle už jsem moc slyšela a doufám, že si na ní brzy udělám místo v knižním kalendáři, protože ji mám půjčenou :) Hezká recenze!

    OdpovědětVymazat
  2. V šedých tónech se mi moc líbilo. Je to úžasná knížka. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkná recenze. Mám svým způsobem ráda příběhy odehrávající se za světových válek. Co nejdřív si ji plánuji přečíst. Všude čtu jen samé pochvalné recenze, takže si ji koupím. Myslím, že se vyplatí ji mít doma. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkná recenze :)

    Knihu jsem četla v angličtině, ale už je to celkem dávno a když jsem k Vánocům dostala české vydání, chystám se na re-reading. Už teď se na něj fakt těším. Moc pěkná recenze, s tvými pocity z knihy se nemohu než ztotožnit :)

    OdpovědětVymazat
  5. Na tuhle knížku se moc těším, jen na ní musím našetřit :D všude čtu kladné recenze, což mě jen těší, a ještě víc mě to navnadí :)
    pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky vám všem za krásné komentáře, jsem ráda, že se vám recenze líbí a snad si, pokud jste knihu ještě nečetli, ji teď přečtete! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Knížka se mi moc líbila, akorát mi bylo trochu líto toho konce, přišel mi celkem useknutý a mě osobně by nevadilo, kdyby to bylo nějak dotáhnuté do pořádného konce, třeba i stručněji, ale popis na dvou stranách mi přijde zase moc stručný :) Nevím, třeba to přijde jen mě, ale každopádně souhlasím s tím, že by si knížku měl každý přečíst! Hezká recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že konec byl velmi náhlý (i jsem se ke konci trochu divila, že už mi zbývá tak málo stránek do úplného konce knihy a nic zatím nenaznačuje, že by to už spělo k závěru), ale zase tam byl ten epilog, takže myslím, že to bylo nakonec ukončeno dobře a hezky... :)

      Vymazat
  8. Opravdu pěkná recenze :) Knihu jsem zatím nečetla, ale všichni, kdo ji četli, si ji moc chválí! :) Tak jenom doufám, že se k ní brzy dostanu. ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Souhlasím s tebou, že V šedých tónech by si určitě měl přečíst každý, na druhou stranu se musím přiznat, že mě tahle knížka zas tak moc neuchvátila. Ano, je to emotivní čtení, při kterém si člověk hodně uvědomí, mně tam ale něco chybělo. Navíc mě docela dost mrzel ten otevřený konec, který navíc přišel strašně rychle, což mě tedy pěkně naštvalo! :D Ale je pravda, že o válečném dění v pobaltských státech toho moc napsáno nebylo (vlastně jsem zatím nic jiného nečetla), Ruta Sepetys děj podala hodně věrohodně, četlo se to rychle (možná až moc :D), tudíž jsou mé dojmy z V šedých tónech vesměs kladné. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím přiznat něco, co jsem nakonec ani do té recenze nenapsala, je totiž pravda, že i když jsem téměr polovinu knihy přečetla na jedno posezení, měla jsem ze začátku trochu pocit, že knize malinko něco chybí... Ale pak to, co přišlo v druhé polovině knihy, mě naprosto smetlo a já byla plná dojmů a emocí, že jsem to jen těžce vydýchávala. A proto jsem i ráda za ten konec, protože příběh postupně stále gradoval a skončil vlastně na vrcholu. Což je lepší, než když kniha začíná "dechberoucně", ale pak to zkazí závěr, který už tak dobrý není a výsledný dojem je pak horší... Mně se to zakončení takto líbilo, i když je třeba škoda, že se čtenář nedozvěděl, jak to dopadlo s některými vedlejšími postavami.

      Vymazat
  10. na tuhle knihu se těším, i když je mi jasné, že to bude záběr na nervy. pěkná recenze a určitě mě ke čtení navnadila ještě víc ;-)

    jinak si taky nevzpomínám nebo nemůžu vybavit, že by se o Litvě a dalších státech napsaly nějaké knihy, nebo něco, co bych si vybavila tak jasně jako situaci Židů... a pak taky podle historiků je Stalin zodpovědný za mnohem mnohem mnohem větší počet zavražděných lidí než Hitler. je to prý často předkládaný omyl, že Hitler byl horší.

    a stejně jako ty snad nikdy nepřestanu žasnout hrůzou a děsem, jakých zvěrstev byli lidé schopní a dosud stále jsou. opravdu nechápu, jak můžou večer usnout...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mi přijde, že o Hitlerovi se mluví mnohem víc než o Stalinovi. A přitom to nebyli jen Židé, kdo byli deportováni a právě tato kniha je toho důkazem. Těch zvěrstev je tam popsáno opravdu hodně...

      Vymazat
  11. Mně se tato kniha hrozně moc líbila! Příběh byl skvěle zpracován, působil opravdu věrohodně, měl spád a navíc jsem se něco málo přiučila do dějepisu :)

    OdpovědětVymazat
  12. Páni doteď jsem si nebyla jistá jestli si knihu koupím,ale po této recenzi ji určitě chci!!A očekávám ,že to bude velmi emotivivní počtení. Vážně jsi mně přesvědčila. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem tuto knihu začala číst s velkou vervou a opravdu jsem se hnedka začetla. Měla jsem strach co příde dál a spousta věcí mě dost šokovala. Knížku jsem si moc užila a ten příběh je opravdu hrozně silný a emotivní. Všem jí moc doporučuju. :)

    OdpovědětVymazat