Nesuď knihu podle obalu

...aneb pod nehezkou obálkou se často skrývá úžasná kniha! (a naopak)

Tento článek měl být původně takovým zamyšlením nad tím, jak moc se necháváme ovlivnit obálkou. Dle mého názoru hodně. Protože obálka nás vždy upoutá jako první. Teprve pak si přečteme anotaci. A občas si podle obálky uděláme o knize špatnou představu. Někdy nás obálka od nějaké knihy nehledě na dobré hodnocení odrazuje a někdy nás naopak láká. Ale stačí se podívat na to, jak může mít naprosto stejná kniha různé obálky po celém světě. A každá ta obálka na nás dělá úplně jiný dojem. Vím, že podobných článků najdete na blozích hodně, ale já ani nechci ty obálky nějak hodnotit. Spíš chci porovnat, jak rozdílný dojem dělají...

Jako příklad jsem zvolila sérii Mediátor od Meg Cabot
České obálky:

Nevím, jak vám, ale mně se tyto obálky vůbec nelíbily, hodně mě odrazovaly. Dnes už je hodnotím jinak, protože je mám spojené s mojí nejoblíbenější sérií, ale nikdy předtím bych po nich sama nešáhla. Kdybych knihy neznala, řekla bych, že budou asi hodně tajemné, strašidelné, možná až hororové. Je pravda, že z toho vyzařuje trochu ta duchařina, ale Mediátor má úplně jinou atmosféru. Ta série je víc odlechčená, vtipná, romantická...


Americké obálky:

Obálky v Americe jsou naprosto jiné než ty naše, září barvami a mnohem víc upoutají. I když na druhou stranu toho moc neprozrazují. Já bych upřímně tipovala nějaký ženský román. Něco veselého, ale ne YA fantasy.

Britské obálky:

 

Britské obálky na mě působí trochu komiksově. Je na nich vidět, že je to YA série a že tam svou roli budou hrát duchové. Působí trochu tajemně, ale přitom jsou barevné a veselé. Myslím, že se k sérii vážně hodí. 

 

Německé obálky:

Příjde mi, že Němci ve všech YA knihách vyzdvihují hlavně lásku. Plno zahraničních knih má v německém názvu slova jako láska nebo polibek, přitom v originále se jmenují úplně jinak. :D Nebo si tam aspoň přidají romantický podtitul, aby zdůraznili, že v knize se vyskytuje nějaká romantika. Obálky Mediátora jsou toho důkazem. Připomínají mi obálky dívčích románů pro mladší čtenářky. Nejsou ošklivé, vlastně působí hodně vesele, jsou barevné, ale...nevím, jestli už se spíš nehodí k Mediátorovi ty naše divné obálky, než ty jejich přeslazené.

 

Ve finále tento článek nepřináší nic nového, co byste už všichni nevěděli. :D Jen mě prostě napadlo, jak hrozně nás ty obálky matou, přitom s knihou jako takovou často vůbec nesouvisí. Jsou na jednu stranu hrozně důležité, protože člověk si vybírá očima, ale na druhou stranu naprosto nepodstatné, protože to nejdůležitější je uvnitř...